Článek
Film Bony a klid byl na svou dobu opravdu odvážný počin. Režiséru Vítu Olmerovi se podařilo dokonale zachytit čs. realitu konce 80. let a ukázat i jedno velké tabu – provázanost podsvětí s policií a soudy. Na legendární příběh o pražských vekslácích se můžete podívat 10. listopadu na Televizi Seznam.
Kdo byli veksláci
Diváky, kteří se narodili až po roce 1989, je třeba trochu uvést do situace. Za socialismu se v Československu značkové nebo „lepší“ zboží prodávalo téměř výhradně v obchodech zvaných Tuzex. V těch ale běžní smrtelníci nakupovat nemohli, protože se v nich nedalo platit čs. korunami.
Museli jste mít buď tvrdou měnu, nebo tuzexové poukázky, kterým se říkalo bony. A právě ty před tuzexovými prodejnami nabízeli veksláci – obvykle se platilo pět korun za jeden bon. Vekslovali také taxikáři, číšníci a recepční v hotelích, kteří tehdy spolu s řezníky a zelináři vydělávali ohromující částky.
Západní oblečení, astronomické útraty v barech, meziměstské cesty taxíkem – to vše patřilo k jejich životnímu stylu. Však také mnozí z nich dnes tvoří podnikatelskou „elitu“, protože hned po změně režimu uměli chytit příležitost za pačesy a měli na to peníze.
Hodný kluk se otřepal…
Příběh podle scénáře Radka Johna vypráví o důvěřivém Martinovi z maloměsta (Jan Potměšil), který přijíždí do Prahy koupit západoněmecké marky, za něž chce s kamarády koupit videopřehrávač. Naivní mladík nalítne – vekslák Richard (Josef Nedorost) mu prodá falešné dolary.
Pak ho podfoukne i vekslácký outsider Bíny (Roman Skamene). Mladíka se nakonec ujme prodavačka Eva (Veronika Jeníková), která ho u sebe ubytuje. Martin záhy sklouzne na šikmou plochu a zapojí se do pokoutních kšeftů s bony. Užívá si lásky i života v luxusu, jenže zasloužený trest ho nakonec stejně nemine.
Vstřícní Britové
Filmem rezonují hity Relax a Power of Love britské popové skupiny Frankie Goes to Hollywood, která tvůrcům poskytla práva za symbolickou jednu libru. Oba vyšly na prvním albu kapely nazvaném Welcome to the Pleasuredome z roku 1984 a zaznamenaly tehdy celosvětový úspěch.
Další písně složil Ondřej Soukup – všechny byly v angličtině a k jejich nazpívání se podařilo sehnat i rodilé mluvčí. Čeští interpreti nahráli písně se svou angličtinou jen jako podkres. Ve filmu jsou songy zpívané českými a zahraničními zpěváky snadno rozlišitelné – „zahraniční“ hrají naplno, zatímco ty „české“ posloužily jako kulisy k dialogům.
Perličky z natáčení
Ve filmu určitě zaujme epizoda s navezeným sněhem. Ta byla inspirována příběhem jistého veksláka, který si objednal dvě tatrovky plné písku a uprostřed chodníku před Tuzexem si udělal soukromou „pláž“. S doutníkem a skleničkou whisky pak sledoval „plebs“, jak spěchá do práce.
Filmaři tehdy použili skutečné peníze. Takže při natáčení scény, kdy se bankovky rozletí po okolí, se režisér i rekvizitáři třásli, aby se nic neztratilo. Že přijde třeba špatný vítr a peníze roznese neznámo kam. Nebo si někdo něco „přivlastní“. Hned poté je všichni lidé ze štábu začali sbírat a neztratilo se nic.
Proč dostal film nakonec zelenou?
Kuriózní je, že na filmu nakonec vydělali opět hlavně veksláci, resp. tehdejší bossové našeho podsvětí. Cenzoři totiž film zakázali a zavřeli ho do trezoru. Jeden z veksláckých šéfů se k němu ale dostal a nahraný ho začal šířit na videokazetách, za které byli lidé ochotni zaplatit i neskutečných 500 korun! (Tehdejší průměrný plat činil 3430 korun). Až když cenzoři zjistili, že film se šíří nelegální cestou a půlka republiky už ho stejně viděla, pustili ho do kin.
