Článek
Sympatickou slovenskou herečku bere většina Čechů za svou. Emília Vášáryová (*18. 5. 1942) zůstává totiž symbolem všeho dobrého, co nás ve společné minulosti spojovalo. Legenda čs. filmu přitom o herectví původně neuvažovala. V mládí ji bavila astronomie, protože mohla chodit v noci ven a zakreslovat hvězdy na obloze. Později chtěla vystudovat jazyky, lákaly ji i dějiny umění.
Osud s ní měl ale jiné plány. V jednom starším rozhovoru Emília Vášáryová řekla, že se k herectví dostala spíš náhodou než cíleně. Maturovala v 50. letech, a protože pocházela z kádrově nespolehlivé rodiny (strýc emigroval), šance na univerzitní studium měla mizivé. Na soutěži v uměleckém přednesu Hviezdoslavův Kubín, kterou vyhrála, ale zaujala předsedu poroty Andreje Bagara, tehdy rektora Vysoké školy múzických umění. Půvabné fotogenické slečně řekl, že pokud udělá talentové zkoušky, na školu ji určitě přijmou.
Ideální představitelka Diany
Poprvé se objevila před kamerou už jako 16letá. V maďarsko-čs. filmu Dáždnik svätého Petra (1958) si zahrála komparzní roli služky, která na plátně řekla jedinou větu: „Už idem! Už idem!“ (Už jdu). Netrvalo dlouho – a opravdu šla, ovšem z role do role. Velkou pozornost na sebe strhla jako krásná Diana ve filmu Až přijde kocour (1963), kde hrála po boku Jana Wericha (†75).
Pro tuto postavu hledal režisér Vojtěch Jasný (†93) herečku s osobitým půvabem, jejíž tvář by souzněla s poetickou atmosférou díla. Měl opravdu šťastnou ruku, protože Vášáryová okouzlila nejen domácí, ale i zahraniční publikum. Film ocenila také porota festivalu v Cannes.
První dáma slovenského divadla
Po absolutoriu na VŠMU v roce 1963 nastoupila Vášáryová na bratislavskou Novou scénu. Od roku 1964 je členkou činohry Slovenského národního divadla, kterému je věrná dodnes. A ve své rodné zemi je právem považována za první dámu slovenského divadla. Herečka ale nezapomíná ani na české publikum, se kterým se setkává při řadě příležitostí, mj. na scéně Studia DVA nebo během festivalů slovenského divadla v ČR.
Vídáme ji stále i v českých filmech. Většina z nás má Emílii Vášáryovou spojenou především s postavou maminky Krausové z dnes již kultovních Pelíšků (1999). Režisér Jan Hřebejk (53) si ji vyhlédl během jednoho divadelního představení a zeptal se, zda by nechtěla hrát v jeho připravovaném filmu. Herečka ho požádala o zaslání scénáře, ale pak se ozval producent, že s natáčením je to nahnuté, protože nemají dost peněz. Vášáryová tehdy řekla, že ve filmu hrát chce a na výši honoráře jí nesejde, klidně prý může hrát i zadarmo.
Jak to bylo s Kvietikem
Pamětníci si ji určitě vybaví i z legendárních televizních pondělků, které byly věnovány slovenské tvorbě. Tehdy se objevila v řadě skvělých inscenací a TV filmů, např. Boodenbrookovi, Piková dáma, Sestřenice Běta či Mário a kouzelník. Zazářila i v úvodní části tatranské trilogie Medená veža (1970) či v detektivním příběhu Prípad krásnej nerestnice (1973). V obou těchto (i několika dalších) filmech měla za partnera Štefana Kvietika (87) a díky tomu je diváci považovali za skutečný pár.
„O našem vztahu se mluvilo jako o hotové věci. Lidé mi dokonce psali, jak je naše láska dojímá,“ zmínila Vášáryová, která byla sice dvakrát vdaná, ale nikoli za tohoto hereckého kolegu.
Její první manželství s lékařem Ivanem Horským nevyšlo, druhé se scénografem a kostýmním výtvarníkem Milanem Čorbou (†72) přervala v roce 2013 manželova smrt. Herečka zmínila, že bolest a prázdnotu v srdci překonala tehdy hlavně díky práci. Stálou radost jí naštěstí dělají děti a vnoučata. V prvním manželství přivedla na svět syna Tomáše, ve druhém pak Juraje. Za svou považuje i Evu, která se narodila Horskému v jeho prvním manželství.
