Článek
Šestého února jsme si připomněli 115. výročí narození legendárního Jana Wericha (†75). Nyní se k jeho hereckému mistrovství vrací i Česká televize, která uvádí filmovou pohádku pro dospělé Až přijde kocour (1963), ve které se Werich objevil ve dvojroli kastelána a kouzelníka.
Snímek režiséra Vojtěcha Jasného (†93), jehož úvodní scéna začíná slovy „Bylo, nebylo, ale spíš bylo, než nebylo,“ byl na svou dobu mimořádný umělecký počin – odvážně se v něm experimentuje s barvami i trikovými záběry.
Ve filmu, který nasbíral řadu domácích i zahraničních cen, se objevují také otevřená vyjádření k tehdejším poměrům.
Ke spolupráci na scénáři si Jasný přizval zkušeného Jiřího Brdečku (†64) a nakonec i Jana Wericha, který se podílel na úpravě dialogů a některých scén. Sám Jasný tvrdil, že tak dobře jako Werich by to nikdy nezvládl. A navíc mu nabídl hlavní dvojroli, což Werich, který měl na přelomu 50. a 60. let žalostně málo hereckých příležitostí, přijal s velkou radostí.
Kromě něj se ale ve filmu objevila i celá plejáda dalších velkých hvězd československého filmu, například Emília Vášáryová (77), Jiřina Bohdalová (93), Vlastimil Brodský (†81), Vladimír Menšík (†58) či Jiří Sovák (†79).
Ten kocour musí pryč!
O co v příběhu jde? V jednom malebném městečku žije kastelán Oliva, který z ochozu kostelní věže sleduje lidské hemžení pod sebou, a divákům představuje místní obyvatele, z nichž každý má svůj život i své touhy a přání.
„Pozorovat života cvrkot není vždycky zábava nebo legrace… Stačí skromná věž a skromná vejška na skromném městečku. A člověk vidí i tragédie i trilogie,“ říká kastelán Oliva.
Poklid přeruší příjezd kouzelníka, který se Olivovi podobá jako vejce vejci, a jeho krásné asistentky Diany s obrýleným kocourem Mourkem. Večer uspořádají představení, které paroduje život v městečku.
A že je na co koukat, vždyť snad každý má svého kostlivce ve skříni, a místní komunita je jasně rozdělena na kasty. Na konci představení sundá Diana kocourovi brýle a začnou se dít věci: lháři a pokrytci jsou najednou fialoví, zloději šediví, nevěrnice a nevěrníci žlutí a zamilovaní červení jako vlčí máky. Je jasné, že kocoura mají rádi jen ti poslední a spolu s nimi samozřejmě i děti. Není divu, že potrefené husy chtějí, aby kocour zmizel.
Inspirací pro hlavní námět filmu byly halucinace, které Jasný prodělal v dětství, když měl španělskou chřipku.
Po mnoha letech mu je připomněl jeho kocour Pitrís, jehož magické zelené oči by také nejspíš dokázaly „barvit lidi“ podle povahy. Kocoura pro film se režisérovi vycvičit nepodařilo, a tak se nakonec obrátil na krotitele šelem Alfréda Červinku, který na natáčení připravil celkem 14 koček.
Výměna za náčelníka Apačů
Hledání Diany filmařům chvíli trvalo. Žádné herečce totiž neslušela červená barva příslušející zamilovaným. Tehdy dvacetiletá Emília Vášáryová v ní ale přímo zářila. Slovenská kráska byla zpočátku trochu nervózní: „Cítila jsem jakousi nepřiměřenost v tom, že jsem poprvé před kamerou s lidmi, kteří toho mají tolik za sebou,“ zmínila Vášáryová při jedné příležitosti.
Film byl sice od 70. let v trezoru, ale režisér Jasný na něm nakonec přesto vydělal. Tehdy se totiž západní filmy do naší distribuce buď nakupovaly přímo, nebo se vyměňovaly za vybrané domácí snímky. Film Až přijde kocour byl vyměněn za Vinnetoua (1963), a Jasný tak nakonec dostával tantiémy za příběh o náčelníkovi Apačů, a nikoli za svůj film.
