Článek
Pro herce a komika Igora Chmelu nebyly dva měsíce nečekaného volna, způsobeného pandemií koronaviru, úplně špatné. Jak sám říká, měl čas přemýšlet a byl s rodinou. „Viděl jsem růst své děti, to se mi během roku, kdy je hodně práce, nepoštěstí,“ říká otec dcer Anny a Ely a syna Antonína.
Co mu naopak chybělo hodně, byly sociální kontakty. I když hojně využíval internetu, setkání s přítelem v tváří v tvář to pochopitelně nenahradí. „A trošku mě irituje, že nikdo pořád nevíme, co to přesně je. Čekám, že někdo vyrukuje s tím, že to je celé fejk a že to byla jedna velká zkouška civilní obrany. Něco tak malých rozměrů zastaví planetu na dva měsíce. Je to pozoruhodné,“ uvedl.
Situaci obecně pak snášel ambivalentně. „Na jednu stranu to přináší něco pozitivního, zastavili jsme se a zamysleli se nad sebou a nad tím, jestli ten nezadržitelný růst není potřeba takhle násilně zastavit. Je to lepší než válka. Ale přináší to i úzkosti. Člověk má obavy z budoucnosti, o blízké.“
Pražské divadlo Verze, jehož je Chmela spoluzakladatelem, zatím otevírat nebude, do televizní práce, natáčení Modrého kódu, už Chmela naskočil. S opětovnou „nalejvárnou“ textů do hlavy potíž neměl. Je už zvyklý. A navíc, jak dodává: „Dva měsíce zase není tak dlouhá doba, nevracím se na plac po dvaceti letech jako Vlasta Chramostová.“