Článek
Ačkoli Zorka Janů (9. 7. 1921 – 27. 3. 1946) byla krásná a talentovaná herečka, celý život ji provázela nálepka, že je „sestrou slavnější Lídy Baarové“. A to se jí nakonec stalo osudným. Nesmírně křehká a psychicky labilní dívka neunesla po válce tlak, kdy ji všichni házeli do jednoho pytle se sestrou, jež ještě před okupací udržovala milenecký poměr s Josephem Goebbelsem.
Zářila hlavně na divadle
Už jako dítě byla Zorka fotogenická a její tvář se objevila v reklamě na obalu dětského pudru. Ve filmu se objevila poprvé jako 12letá, kdy si se sestrou zahrála v Madle z cihelny (1933). Zorka Janů později vystudovala Pražskou konzervatoř a do roku 1944 účinkovala ve 12 filmech, smyslem jejího života však bylo divadlo.
Prošla si několika jevišti a v roce 1942 zakotvila ve Vinohradském divadle. Vystupovala i na jeho dalších scénách, mj. Na Poříčí, kde dostala svoji životní roli v inscenaci Herečka, která měla 57 repríz.
Smolařka v lásce
V osobním životě prožívala Zorka Janů jeden milostný nezdar za druhým. Její první velkou láskou byl spisovatel František Kožík (†87), se kterým se seznámila na Filmových žních ve Zlíně. Ten byl ale tou dobou už ženatý, a tak ji záhy opustil. K jejím dalším milencům patřil i režisér Vinohradského divadla František Salzer (†72), kvůli kterému se dokonce pokusila o sebevraždu.
Zamilovala se i do kritika Antonína M. Brousila (†79), který se k ní ale nechoval podle jejích romantických představ. Byl odtažitý a chladný. Nevyšlo jí to ani s kolegou Karlem Högerem (†67). V lásce se jí prostě nedařilo, což její křehkou psychiku ještě více rozleptávalo.
Trpěla anorexií
Byla sice štíhlounká, ale sestra Lída jí jednou řekla, že je tlustá, a tak začala držet drastické hladovky – nějakou dobu jedla například jen jednu okurku denně. Následkem toho jí začal otékat obličej a trpěla depresivními bolestmi hlavy. Koncem roku 1940 odjela do nervového sanatoria, ale v únoru 1941 už byla opět v Praze a hrála divadlo, které pro ni bylo celým smyslem života.
Rodinná tragédie
Dramatický zlom nastal po válce, kdy se Lída Baarová ocitla kvůli pletkám s nacisty ve vězení, a nevinná Zorka se vezla na vlně nenávisti.
A jako by toho nebylo málo: maminka v říjnu roku 1945 zemřela po policejním výslechu na infarkt a tatínek přišel kvůli sepsi o nohu. Zorce zůstalo jen milované divadlo. Nebo si to aspoň myslela.
V divadle ji nechtěli
Když se totiž jednoho dne dostavila do Vinohradského divadla na zkoušku, hned ve dveřích ji čekala studená sprcha. Jeden z kolegů jí řekl, že „sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří“. Tehdy se jí zhroutil celý svět a její osud byl zpečetěn. Doma řekla otci, že se jde vykoupat, a pak skočila z balkonu jejich vily. Na schodech umírala v bolestech dlouhých dvacet minut…
Lída Baarová později v knize Života sladké hořkosti z roku 1991 o své sestře napsala: „Byla lepší než já.“ Obě jsou dnes pohřbeny po boku svých rodičů na hřbitově v pražských Strašnicích.
