Článek
Ve vsi Komonice, ležící pod stejnojmenným hradem, dojde k zázraku. Krásná Perchta, zvaná Bílá paní komonická, vystoupí jednoho dne z obrazu, vyhoví prosbám výměnkářky Blažkové a zařídí jí v chalupě vodovod. Život ve vsi je rázem vzhůru nohama – předseda místního národního výboru a jeho tajemník se vzájemně podezírají z líbivé politiky vůči občanům. Do vsi je také vypravena zvláštní komise z ministerstva. Na hradbách se sice objeví i falešná Bílá paní, komise se ale stane svědkem skutečného vystoupení Perchty z obrazu.
Řada scén, které následují, ukazuje totální rozklad, zmar a chaos v budování světlých socialistických zítřků. A protože se nehodí, aby pracovní šlendrián řešily zázraky nějakého ducha, delegace z Prahy obraz ukradne a odveze jej do depozitáře. Most, který měla ještě Bílá paní postavit, tak nad řekou chybí, i když oslava je už naplánovaná a musí se konat.
Herecká esa
K hlavním devízám divácky úspěšné komedie Bílá paní (1965) patří nejen samotný příběh, ale také znamenité výkony našich předních herců a zručná režie Zdeňka Podskalského (†70). Film krásně vystihuje, jak to u nás fungovalo za socialismu. Hodné strašidlo, šlechtična Perchta, se stává obětí prolhaných a nenažraných stranických pohlavárů, kteří nesmí připustit existenci zázraků, jež by mohly zviditelnit jejich vlastní neschopnost.
V roli hradního kastelána Jindřicha Pupence uvidíme Vlastimila Brodského (†81), úloha krásné Perchty dokonale sedla Ireně Kačírkové (†60), zatímco komunistické manipulátory si s chutí zahráli Rudolf Hrušínský (†73) a Miloš Kopecký (†73).
Pohlaváři vlastní chyby neuznávali
Politicky citlivý obsah způsobil, že film byl po svém dokončení nasazen do distribuce jen velmi opatrně.
Přesto ho v kinech vidělo na půl druhého milionu diváků, kteří se bavili jeho nepodbízivým a trefným humorem. V roce 1970 byl z pochopitelných důvodů uložen do trezoru a promítat se mohl znovu až v roce 1989.
Drž hubu a plav!
Vše vrcholí slavnou scénou, v níž zfanatizovaný dav vpochoduje za provolávání oslavných hesel do řeky v domnění, že kráčí po novém mostě, který nechala postavit strana. Když se hradní kastelán, který je jediný příčetný, konečně osmělí k opatrné námitce: „Ale dyť tu žádnej most není,“ jeho žena ho okamžitě okřikne: „Drž hubu a plav!“ Právě tato replika později zlidověla.
Obraz Perchty zmizel
Natáčelo se v Blatné v jižních Čechách, dále pak v Kasejovicích v okrese Plzeň-jih (kostel sv. Jakuba) a v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích. Důležitou filmovou rekvizitou byl i velký obraz Bílé paní komonické, který byl zhotoven ve třech verzích.
Na první byla samotná šlechtična, tedy Irena Kačírková, na druhé měla za pasem hasák, který si zasunula za opasek, když staré Blažkové vybudovala přes noc vodovod, a na třetí s ní byl zachycen referent Tomeček (Čestmír Řanda, †62), který se k Perchtě přichomýtl, a ta si ho chvilku „podržela“ v obraze.
Šlo o fotografie, aranžované tak, aby vypadaly jako malba. Všechny tři obrazy ale někam zmizely a nikdo dodnes neví, kde jim je konec.
Šikovný komparzista
Na své si přišli i komparzisté, kteří za jeden natáčecí den shrábli 120 korun. Když se netočilo, tak 70, a za namočení vlastních kalhot 180 korun. Píseň Na hradě Okoři, která ve filmu zazní, napadla jednoho z nich, a režisér Podskalský mu za dobrý tip nechal vyplatit honorář 400 korun.
