Článek
Maminkou se stala ve velmi mladém věku. Kvůli sporům s bývalým manželem ale neměla Pavlína Němcová (52) možnost vídat svého syna tak, jak by si přála. Matka se synem k sobě našli opět cestu až v době chlapcova dospívání. V posledních měsících a letech se Alain (27) dokonce přestěhoval z Francie do České republiky, kde získal zajímavou stáž, a bydlel u maminky. To bylo pro modelku velmi šťastné období. Nyní už nesdílí společnou domácnost, ale napojení je stále pevné.
„Vyletěl z hnízda, protože začal žít se svou přítelkyní. Mají už svou domácnost,” s úsměvem uvedla Pavlína, která má Alaina stále nablízku: „Prozatím jsou v Čechách, ale brzy se přestěhují znovu do Paříže. Syn plánuje svou pracovní kariéru a přemístí se do Paříže i s přítelkyní.”
S partnerkou svého syna si Pavlína velmi rozumí. „Ona je úžasná. Říká se, že tchyně nemají rády snachy, ale já jsem za ni šťastná. Doufám, že jim to vydrží,” říká Němcová, která se dokonce už těší na roli babičky. „Je to koloběh života a moc by mě to bavilo. Třeba by si někdo mohl myslet, že je to moje,” smála se.
Němcová se stále živí modelingem a konkuruje o generaci mladším kolegyním. Nabízí se otázka, jestli si od vnoučete nechá říkat ’babičko‘. „Jistě, jak jinak by mi měl říkat. Až budu babička, bude mi říkat babička,” smála se kráska.
S Pavlínou Němcovou jsme dělali rozhovor na zahájení charitativní akce Pařížská dětem. Modelka přijala pozvání své dlouholeté kamarádky Barbary Nesvadbové, která společně s královnou Pařížské Tamarou Kotvalovou vybírá do konce tohoto roku od majitelů obchodů v nejluxusnější české ulici finanční prostředky na pomoc hendikepovaným dětem. Tato finanční pomoc zajistí léčebné pobyty pro pět dětí s náročným postižením. „Vyvolává to ve mně silné emoce a zadostiučinění tam, kde je to skutečně potřeba. Když vidím rodiny s postiženými dětmi, tak je mi smutno. Pro mě jako pro matku je prioritou zdraví mého syna,” svěřila se Němcová, která bohulibý projekt vnímá jinou optikou proto, že je sama matkou. „Když vidím neštěstí, které se děje v jiných rodinách, je pro mě morální povinnost pomoct.”
