Článek
Když tuhle sympatickou dámu potkáte náhodou na ulici, neuvěříte, že se narodila v roce 1937. Osm křížků na Zdeně Hadrbolcové rozhodně znát není, navíc se obléká velice mladistvě a vždy ji zdobí nějaká nápaditá pokrývka hlavy, nejčastěji bílá kšiltovka.
Stárne s grácií a inspirovat by se u ní mohly i mnohem mladší „celebrity“, které se už od čtyřicítky nechávají hyzdit nejrůznějšími plastikami.
Jaký je její recept? Především: věk si nepřipouští a život bere vždy z té lepší stránky. Kromě toho hraje stále tenis, do svého podkrovního bytu na Malé Straně musí denně vyšlapat několik pater a občas si dá v oblíbené vinárničce skleničku whisky. V nedávném rozhlasovém interview také uvedla, že v tramvaji stále pouští sednout starší dámy, i když ty jsou často mnohem mladší než ona sama.
Maminka bez dětí
Zdenu Hadrbolcovou proslavily především role laskavých maminek, ačkoli sama se nikdy matkou nestala. Bála se starostí, které s sebou mateřství přináší. Dnes ale občas lituje, že se kvůli svému rozhodnutí nemohla stát nikdy ani babičkou – tato role by ji prý naplňovala.
Svou nejslavnější maminkovskou roli odehrála v Kachyňově dramatu Už zase skáču přes kaluže (1970). Jejího syna zde ztvárnil tehdy teprve 12letý Vladimír Dlouhý (†52), na kterého ráda vzpomíná a jen lituje, že byl kvůli častému filmování předčasně konfrontován se světem dospělých.
Starostlivou maminku hrála mj. i v seriálech My z konce světa (1975) či Chlapci a chlapi (1988). Ona sama se nechala slyšet, že se před kamerou chtěla objevit také v roli nějaké třeskuté intelektuálky, ale bohužel jí nebylo přáno.
Její srdcovkou byl Rubín
Rodačka z pražských Holešovic (*13. 7. 1937) je samozřejmě i vynikající divadelní herečkou. Po absolutoriu na DAMU získala angažmá v Divadle S. K. Neumana (dnešní Divadlo Pod Palmovkou), kde vydržela 30 let. Pak hrála na nejrůznějších pražských scénách, ale sama přiznává, že její srdeční záležitostí bylo malostranské divadelní studio Rubín, kde jí ohromně vyhovovala komorní atmosféra a blízký kontakt s diváky.
Jazykový i literární talent
Zdena Hadrbolcová vystudovala francouzské gymnázium a kromě francouzštiny ovládá dobře i angličtinu. Díky skvělému jazykovému vybavení přeložila do češtiny také hru současného irského autora Briana Friela Afterplay (Dohra).
Je také zdatnou literátkou, napsala několik fejetonů o Paříži, Londýně či Itálii, a je dokonce autorkou detektivního románu Paraple paní Černé. Zvěsti, že umí perfektně také italsky, Hadrbolcová odmítá.
Podruhé se už spálit nechtěla
Herečka byla vdaná jen jednou. Ještě v raném mládí si vzala svou studentskou lásku, ale manželství dlouho nevydrželo. Po jeho krachu se už do vdavek nehrnula. Poté, co se seznámila s dokumentaristou Jiřím Průchou, s ním žila až do jeho smrti jen na „psí knížku“.
Vztah jim prý vydržel tak dlouho nejen díky oboustranným kompromisům, ale možná právě proto, že si na sebe nepořídili „papír“. Na svého životního partnera vzpomíná s úsměvem a s láskou – k Vánocům se od něj prý nikdy nedočkala třeba šňůry perel, ale spíš napařovací žehličky nebo jiné praktické věci do domácnosti. A většina z nich jí slouží dodnes.
