Článek
Svým zjevem rozhodně neodpovídá zažité představě o nebezpečně vyhlížejících rapperech. Ve svém oboru je Lipo i bez těžkých zlatých řetězů, spousty tetování a bouchačky za pasem výraznou osobností. „Tradice hip-hopu nese zejména u nás tady tyto typy klišé, ale ve světě to tak už vůbec není. Tam je hudba natolik rozmanitá, že to není problém. Já mám spoustu fanoušků, kteří vědí, co ode mě čekat,“ říká suverénně Lipo.
V jeho textech rozhodně neobjevíte vulgarismy jako třeba u jeho slovenských kolegů z Kontrafaktu. „Není to o tom, že bych byl Mirek Dušín, nejsem pionýr. Zároveň ale nemám zapotřebí být sprostej za každou cenu, asi spíš reprezentuju citlivější stránku tohoto žánru,“ vysvětluje.
Kolegové jsou vůči němu někdy dost kritičtí. Naposledy se do něj pustili kvůli jeho poslední desce, na kterou umělec přizval kolegy, kteří nemají s hip-hopovou scénou pranic společného. „S producentem Martinem Ledvinou jsme chtěli dát hip-hopu jako žánru nový rozměr a udělat něco úplně nového. Proto jsme pozvali dost muzikantů a žánry dost křížíme,“ říká rapper, kterému v prvním singlu Město, co spí přizvukuje klasicky školený hlas mladé operní mezzosopranistky Ester Pavlů a zároveň hraje akordeon a bicí. „Když si člověk chce dělat něco nového, tak si musí zvyknout na kontroverzní reakce,“ říká Lipo a dále uvádí: „Jdu možná trošku těžší cestou, protože si vybírám jména, která nejsou komerčně moc známá. Mám tam dobrý neznámý muzikanty, ale třeba taky Terezu Černochovou, kterou považuju za nejlepší českou soulovou zpěvačku.“
Lipo by se odvážil klidně si stoupnout na jedno pódium třeba s Rytmusem (47), který je považovaný za toho drsnějšího z branže. „Kdybychom spolu rappovali, tak nenajdeme příliš mnoho společnějch témat. Na druhou stranu on se snaží dělat hudbu moderní a po svém, a to já taky. Každej máme kolem sebe jinej svět.“
