Článek
Sympatická tvář slovenského herce je dobře známá i starším českým divákům. Dobrák s mohutnou postavou, plnovousem a velkým srdcem – tak na Petera Debnára (8. 10. 1941-8. 6. 2004) vzpomínají jak herečtí kolegové, tak jeho nejbližší. Připomínal tak trochu medvěda – slovensky macko – a tak se pro něj vžila přezdívka Maco.
Z kantořiny sešlo
Peter Debnár patřil ke zlaté generaci slovenských herců. Na prkna, která znamenají svět, ho to táhlo už od jako malého kluka, kdy začal také navštěvovat dramatický kroužek. Zde se potkal s dalšími budoucími hvězdami slovenského divadla a filmu Božidarou Turzonovovou (80), kterou známe mj. jako paní Kvardovou z filmu Vratné lahve (2007), a celoživotním přítelem Pavlem Mikulíkem (†63).
Na střední pedagogické škole mu pak přibyl další velmi dobrý kamarád Július Satinský (†61). Kantořině se ale Debnár nevěnoval dlouho – začal totiž studovat režii na bratislavské Vysoké škole múzických umění, kde také v roce 1966 odpromoval.
Milované Korzo
Svou divadelní kariéru zahájil Debnár v Žilině, odkud v roce 1968 přešel do bratislavského Divadla na korze, kde působil až do jeho nuceného zavření. Za krátkou dobu své existence se tato scéna stala legendární.
Však také na jejích prknech působily nejvýraznější osobnosti slovenské kulturní scény 60. let, mj. Milan Lasica (†81), Július Satinský, Martin Huba (79), Juraj Kukura (75), Milan Kňažko (77), Magda Vášáryová (74), Zora Kolínska (†60) aj. Po okupaci Československa a nástupu normalizace však úřady kladly divadlu administrativní překážky, až bylo v roce 1971 pod záminkou špatné ventilace uzavřeno.
„Po posledním vystoupení v létě 1971 všichni plakali. A představte si ten pohled, jak obrovský chlap Maco Debnár roní velké slzy,“ zavzpomínal jeden z hercových kolegů. Peter Debnár působil poté na Nové scéně a v roce 1990 se vrátil do opětovně založeného divadla Astorka Korzo 90. Nikdy se ale netajil tím, že nejlepší roky své kariéry prožil právě v původním Divadle na korze.
Zdání klame
Každý ho znal jako kliďase, který se obvykle nikam nehnal. Když však bylo třeba, prokázal bez problémů tělesnou zdatnost. Například v televizním filmu Sladké hry minulého léta (1969) Debnár prokázal, že je skvělý plavec, který má velkou výdrž.
V tomto snímku hrál s Júliem Satinským a Milanem Lasicou mladé muže, kteří si na ostrově užívají bohémský život se záhadnou dívkou Muškou. Příběh, ze kterého srší poetika bezstarostných dní, mohl vzniknout pouze v dobách tvůrčí svobody. V podobně uvolněném duchu vznikl i film Zbehovia a pútnici (1966), ve kterém si Debnár také zahrál. Ještě na počátku normalizace se objevil v ceněném snímku Ľalie poľné (1972).
V 70. letech hrál převážně v dětských seriálech, které se točily ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově). Několik příležitostí mu nabídl režisér Radim Cvrček (†72). Šlo mj. o seriály Léto s Katkou (1975), Spadla z nebe (1978) nebo Safari (1986). Debnár je také známý ze seriálu Pacho, hybský zbojník (1975) a z filmu Za humny je drak (1982).
Byl to bojovník
Sympatického vousáče postihla v roce 1995 mozková příhoda. Byl to však velký bojovník. Říkal, že pokud přestane chodit, zemře. Proto v nemocnici usilovně cvičil a v domě, kde bydlel, pak několikrát denně absolvoval výšlap do třetího patra. Chodil také na dlouhé procházky. Kvůli rekonvalescenci pověsil filmování na osm let na hřebík.
Až v roce 2003 udělal televizním divákům nečekanou radost, protože se objevil ve filmu Dlhá krátka noc. To už byla jeho derniéra – o rok později zemřel náhle na infarkt. Zanechal po sobě ženu Magdalénu a dvě dcery. Svým předčasným odchodem zarmoutil Debnár i kolegy a fanoušky.
