Článek
V těchto dnech uplyne 60 let od smrti legendární herečky Národního divadla Růženy Naskové (28. 11. 1884 – 17. 6. 1960), která na naší první scéně působila víc než čtyři desítky let a ztvárnila zde bezmála tři stovky rolí.
My můžeme její umění posoudit už jen podle několika pamětnických filmů. Natočila jich celkem dvanáct a vytvořila v nich krásné postavy dobráckých matinek, tetiček a babiček, stejně moudrých a laskavých, jako byla ona sama.
Tou nejznámější je zřejmě role babičky v komedii Příklady táhnou (1939), která se svou vnučku v podání Nataši Gollové (†76) snaží vychovávat podle zásad „starých dobrých časů“. Jenže moderní slečna ji přesvědčí, že zdraví prospívá pohyb, spaní v přírodě, tramping, střílení z luku a dokonce i že tehdejší novinka, zvaná tepláky, je „in“.
Na Babičku se nehodila
Růžena Nasková (rozená Nosková) byla noblesní dáma, vysoká bezmála 180 cm, byť v pozdějším věku poněkud korpulentní. Zřejmě i proto v roce 1940 odmítla hlavní roli ve filmovém zpracování Babičky Boženy Němcové a přenechala ji kolegyni Terezii Brzkové (†91). Bylo zjevné, že Brzková se na prostou venkovskou ženu hodí víc než elegantní Nasková.
Panika v lublaňském divadle
Po ukončení studia v roce 1904 se hereččinou první štací stalo Zemské divadlo v Lublani, kde se musela během jednoho měsíce naučit slovinsky.
Když tam ale dorazila, v divadle prý zavládlo zděšení: „Angažovali mne podle zaslané podobizny, na které jsem s krátce ostříhanými vlasy, což mi zbylo po nedávno přestálém tyfu. V době dlouhých copů jsem vypadala docela dětinsky, a v Lublani si proto mysleli, že mají naivku a jinou nehledali. A zatím přijelo stvoření, které nemělo daleko do sto osmdesáti centimetrů. Byl to malér. Tehdy musela být naivka malinká, právě tak jako tragédka musela mít to, čemu se říkalo postava,“ zmínila herečka, která byla sice vysoká, ale v mládí tenká jako proutek.
Na lublaňském jevišti nakonec hrála hlavně šlechetné souchotinářské trpitelky, ale také prince v pohádkách a dokonce i loupežníky: „…aby si to nohaté hubené nedopatření aspoň nějak zasloužilo svůj suchý chléb vezdejší," okomentovala své první angažmá.
Dáma s okouzlujícím hlasem
Po třech letech se vrátila do Prahy a nastoupila do Národního divadla, kam si ji vybral tehdejší šéf činohry Jaroslav Kvapil (†81). Na naší první scéně patřila k nejpopulárnějším herečkám - z jejích nejslavnějších rolí zmiňme Markétku ve Faustovi, plátenici Šestákovou v Paličově dceři, Strouhalku v Maryše a především Magdalenu Dobromilu Rettigovou ze stejnojmenné Jiráskovy hry.
V roce 1948 musela Nasková kvůli těžké nemoci divadlo opustit, dále se však věnovala rozhlasu, v jehož archivech se dochovaly záznamy její dokonalé mluvy a noblesního uměleckého projevu. O jejích konkrétních zdravotních potížích se toho dnes moc neví, je však známo, že slavnou herečku trápil ve stáří sluch.
50 let po boku jediného muže
Nasková, jejíž sestrou byla známá spisovatelka Helena Malířová (†62), se v roce 1910 provdala za malíře Františka Xavera Naskeho (†75). Svůj sňatek pak ještě v roce 1940 potvrdili církevní svatbou.
Děti neměli, ale žili spokojeně a svůj soukromý život veřejně neventilovali. V mládí zcela určitě rádi sportovali, o čem svědčí hereččin portrét v lyžařském úboru, který její manžel namaloval.
Spolu měli také rekreační vilku v Ládví u Kamenice ve středních Čechách, kterou později koupila herečka Věra Ferbasová (†62). František Xaver Naske zemřel v srpnu r. 1959 a Nasková ho následovala záhy poté - 17. června 1960.
