Článek
Herečka Berenika Kohoutová (33) čeká miminko a teď se na sociální síti rozepsala o tom, jak se v těhotenství cítí.
Pro Bereniku to prý není žádná procházka růžovou zahradou. Na miminko se ale samozřejmě moc těší. Její pocity určitě zná skoro každá nastávající maminka. Berenika je trefně popsala.
Deprese a nespravedlivý svět
„Vůbec jsem nechápala holky, co říkaj, jak bylo těhotenství nejkrásnější období jejich života. Jak se mám cejtit nejkrásnějc, když je mi tři měsíce blbě, mám deprese, propady hladu a nevím, jak se mám sžít s nějakým cizím tvorem, když ho nevidím, neslyším, nevnímám??“ zamyslela se Berenika.
„Pak, když mám takový to roztomilý malý bříško a vypadá to fakt krásně k obepnutejm šatům, zase dělám svýmu klukovi scény (před kamarádama. A před rodinou. Jeho.), protože jo, jdem na večírek, ale jak si vůbec může dovolit pít, když já nemůžu??! Jak se kolem mě všichni můžou veselit, když já si můžu dát tak možná malý pivo?? Proč je svět tak nespravedlivej?“ ptala se herečka, která stále hraje v divadle a je velmi aktivní.
Jak se mám cítit jako bohyně?
„A do toho furt hromada práce, protože těhotenství není nemoc a já nechápu, proč bych si ještě nemohla zahrát premiéru a dát pár uskákanejch koncertů!
A když hurá skončí práce, jak se mam cejtit jako bohyně, když si přes prsa nevidím na břicho, přes břicho na chodidla a když projdu kolem zrcadla, leknu se a musím se podívat znova, jestli vedle mě nestojí ještě nějaká paní, protože jak je jinak možný, že mam tak velký stehna?! Nevyjdu ani jedno patro, stala jsem se závislá na sladkým a moje dítě po něm vždycky začne kopat, takže si zadělávám na opravdu superklidnou mateřskou,“ míní herečka.
Natěšená na zrození
„A najednou....bum. Zen. Nic nechci, nic nežádám (teď trochu kecám, ale úplně ne), hrozně se těším na porod, na sebe, jak to při něm zvládnu, na nás, jak nás to ještě víc spojí. Celkem se mi začíná líbit moje kulatý tělo, už se pro nic neohejbám, nevadí mi, že se nemůžu účastnit večírků, protože sedím doma v teplákách a piju čaj. Mam volno. Víceméně. Spíš ne, ale už prostě nehraju.
Chodím na jógu, ale chtěla bych víc. Dost se ve mně pere lenost s ambicemi, ale to se ještě vyladí. Těším se na to zrození, na to šílený šestinedělí, na stěhování, na to, jak začnu cvičit a odměňovat svoje tělo za to, že to zvládlo. A nejvíc! Se těším na tu vůni. Jednou možná nějaký svý kámošce řeknu, že těhotenství bylo nejlepší období mýho života,“ obrátila nakonec nastávající maminka, která těhulkám jistě mluvila z duše.
