Článek
Ve třicátých letech a za války leželi Adině Mandlové (†81), Lídě Baarové (†86) a Haně Vítové (†73) chlapi u nohou. Na celuloidových pásech se nám dodnes zachovaly jako nevšední krasavice a hvězdy první kategorie. Všechny tři opanovaly barrandovský kopec, plnily titulní strany dobových časopisů a šly z filmu do filmu. Konec války změnil osudy všem třem. Jaká byla poslední léta někdejších stálic, které z výsluní odcházely lehce po třicítce? Hodně smutná.
Adina Mandlová vyřešila svou poválečnou situaci pro mnohé velmi elegantně. V roce 1947 se provdala za pilota RAF, získala anglickou státní příslušnost a naivně se domnívala, že rozjede úspěšnou kariéru i za hranicemi. Pomluvy, které ji pronásledovaly už za války, ji však dostihly i v Anglii. Jako herečka se mihla v několika filmech a televizních seriálech bez většího úspěchu. S homosexuálním manželem Benem, za kterého se provdala v roce 1954, se Adina později několikrát stěhovala. Po jeho smrti v roce 1991 se do Čech z Kanady vrátila stará, unavená a zatrpklá dáma, která trpěla nespavostí a depresemi. Ani v rodné zemi se comeback nekonal. Naposledy stála Adina ve světle reflektorů na premiéře Tankového praporu. Do nohou si tehdy nechala napíchat injekce, aby vůbec mohla chodit. Po pár týdnech utrpěla mozkovou příhodu. Zemřela 16. června 1991 ve věku 81 let v příbramské nemocnici.
Lída Baarová přičichla k mezinárodní popularitě už jako dvacetiletá. V Německu, kde několik let natáčela, podlehla kouzlu Josepha Goebbelse a poslouchala i lichotky samotného Hitlera. Účty za všechny své hříchy mládí začala platit hned úderem roku 1945. Poznala zdi v pankrácké věznici, přišla o matku a brzy i o sestru. I Baarové se nakonec podařilo emigrovat. Štěstí zkoušela v italském a španělském filmu. Světového věhlasu dosáhli však jen Felliniho Darmošlapové (1953). Naposledy se Lída vdala za lékaře Kurta Lundwalla. Z manželského štěstí se však netěšila dlouho. Tři roky po svatbě se stala vdovou a přestala si barvit vlasy. Poslední léta trávila sama ve svém salcburském bytě, kde občas přijímala návštěvy z vlasti. Stále dokola si pouštěla své staré filmy na videokazetách, pila koňak, odpalovala jednu cigaretu od druhé a dojímala sama sebe. Fyzický i psychický stav se nakonec zhoršil natolik, že byla Baarová zbavena svéprávnosti. Zemřela 27. října 2000 ve věku 86 let. Na smuteční rozloučení v Salcburku a následně v Praze se dostavila jen hrstka lidí.
Hana Vítová si za protektorátu sice zahrála ve dvou německých filmech, po válce si ale ještě chvíli postavení hvězdy užívala. Stala se maminkou dcery Bedřišky a objevila se v hlavních rolích filmů Znamení kotvy (1947) a Pytlákova schovanka (1948), ve kterém se vysmála sladkobolným kýčům svého mládí. Poté skončila i kariéra Hany Vítové, která na rozdíl od Mandlové a Baarové nebyla nikdy předmětem drbů ani skandálů. Vystupovala dál po kabaretech a estrádách v ne právě důstojném prostředí. Největší životní rána však měla teprve přijít. Dcera Hany Vítové Bedřiška si vzala v šedesátých letech z nešťastné lásky k Jiřímu Suchému život a skočila do světlíku. Hana Vítová o této tragédii později nikdy nemluvila. Po smrti svého parťáka R. A. Dvorského přestala vystupovat a věnovala se překladatelské činnosti. V posledních letech se jejím kamarádem stal alkohol. Naposledy se objevila v televizi v pořadu Kavárnička dříve narozených (1986). V té době už byla vážně nemocná. Hana Vítová zemřela na následky rakoviny 3. března 1987 zcela opuštěná.
