Článek
Oblíbeného herce, od jehož narození uplynulo právě sto let, máme spojeného s celou řadou ikonických rolí. Někdo si při vyslovení jména Josef Kemr vybaví svérázného dědu Komárka z komedie Na samotě u lesa (1976), další ho vidí především jako zmateného studenta večerní školy Plhu z Marečku, podejte mi pero! (1976), jiní ho mají navždy spojeného s všeumělem Bohoušem Císařem ze seriálu Chalupáři (1975) a mnozí pamětníci si zase vzpomenou především na jeho postavu truhláře Bohouše Vyhlídky z filmů Dovolená s Andělem (1953) a Anděl na horách (1955).
Kdy dostal první honorář
Legendární Josef Kemr (20. 6. 1922-15. 1. 1995) měl zkrátka velké charisma a navždy se zapsal do našich srdcí. Narodil se do rodiny švadleny a ševce a byl to právě otec, který ho vedl k lásce k umění, a podporoval ho mimo jiné ve hře na housle.
Svůj první herecký honorář si budoucí divadelní a filmová hvězda vydělala už v deseti letech na pódiu Vinohradského divadla v inscenaci Polská krev. Pro zajímavost, bylo to pět korun. Jako mladík si pak Kemr zahrál i ve známých veselohrách Škola základ života (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939), objevil se mj. i v melodramatech Lízin let do nebe (1937) a Lízino štěstí (1939).
Oporou zlaté kapličky
Otec mladého Josefa sice podporoval, ale nechtěl, aby skončil bez vzdělání u tak nejisté profese. Proto ho přiměl vystudovat obchodní školu. Po jejím ukončení v roce 1942 ale Kemr stejně zamířil k divadelní kočovné společnosti Anny Budínské-Červíčkové, a o jeho osudu tak bylo rozhodnuto. V roce 1945 přešel do kladenského divadla a poté vystřídal ještě několik divadelních scén.
V roce 1965 zakotvil v Národním divadle, na jehož prknech pak působil celých třicet let – až do své smrti. Odehrál zde velké množství postav, za všechny připomeňme alespoň Jakuba v Jeppovi z Vršku, Vocilku ve Strakonickém dudákovi, Rytíře Světislava v Hadriánovi z Římsů, Lova Benseye v Tabákové cestě či Josefa Habršperka v Našich furiantech. Za své celoživotní mistrovství obdržel Josef Kemr v roce 1993 Cenu Thálie.
Tajemství si odnesl do hrobu
K vyhlášeným krasavcům sice Josef Kemr nepatřil, říká se o něm ale, že se na něj ženy lepily jako vosy na med. Jeho první manželkou byla o jedenáct let starší herečka a režisérka Eva Foustková (†66), která si do svazku přivedla syna Jiřího z prvního manželství. Vlastního syna měl mít ale i Josef Kemr.
Údajně ho zplodil s jednou ze svých známostí, když byl ženatý asi dva roky. Lidé z hercova okolí ale dodnes nevěří, že by něco takového bylo možné. Že by si hluboce věřící Josef Kemr pořídil nemanželského potomka? Na jeho přístupu k životu to vůbec nesedí. Jiní ale tvrdí, že o jeho existenci věděl. Každopádně, pravdu si vzal herec s sebou do hrobu a zůstal tu už jen prostor pro spekulace.
Komplikovaná osobnost
Přestože manželství s Evou Foustkovou bylo plné protikladů – ona byla například přesvědčená komunistka, zatímco Josef Kemr nemohl soudruhy vystát – vydrželi spolu až do její smrti v roce 1977. Prázdné místo po hercově boku pak zaplnila kolegyně z Národního divadla Marika Skopalová (77) a byl to šťastný a harmonický vztah, i když bez posvěcení úřadů.
Kvůli své partnerce se Josef Kemr dokonce navždy rozkmotřil s velkým kamarádem Rudolfem Hrušínským (†73). Ten ji jednou z legrace plácl po zadečku, což Kemra urazilo do morku kostí. Kolegovi okamžitě vlepil facku a do konce života s ním nepromluvil. A neobměkčily ho ani Hrušínského omluvy, což naznačuje, že Kemr měl komplikovanou povahu.
O té svědčí i to, že si k tělu pustil jen málokoho, a na lidi, které neznal, působil leckdy až arogantně. Bylo to ale tím, že si jako bytostný introvert úzkostlivě chránil soukromí. Ke konci života se Josef Kemr potýkal s rakovinou žaludku. Nikdy však o svých potížích nemluvil a herectví se věnoval až do poslední chvíle.
