Článek
Na takové poště se toho moc neděje, úřednice (Jana Werichová-Kvapilová †45) o tom ví své. Ale jednoho dne se k jejímu okénku připotácejí dva opilci (Jan Werich †75 a Jiří Sovák †79), kteří si chtějí vybrat libru z vkladní knížky, aby mohli pokračovat v „krasojízdě“.
A začnou se dít věci. Podroušení pánové nejsou v stavu vyplnit formulář a svými nesmyslnými otázkami obtěžují nejen úřednici, ale i nedůtklivou paní (Stella Zázvorková †83), která sem přišla poslat dopis do jakéhosi Tararingapatamu.
I na malém prostoru a s minimálním počtem herců se dá udělat velká legrace a nestárnoucí komedie Uspořená libra (1963) je toho příkladem. Režie se ujali Vladimír Svitáček (†81) a Ján Roháč (†48), kteří na plac povolali naši tehdejší hereckou elitu, jejíž ansámbl doplnil ještě Vlastimil Brodský (†81) v roli zamilovaného policajta.
Nosila „nadívanej“ klobouk
Během natáčení nebyla nouze ani o nejrůznější veselé historky. Stella Zázvorková později vyprávěla, že kolegové Werich se Sovákem ji neustále provokovali a pošťuchovali. Vzpomínala, že od kostymérů dostala příliš velký klobouček, a proto si pod něj dala vycpávku.
Jan Werich však ve scéně začal improvizovat, takže herečka se obávala, že klobouček nadzvedne. To se samozřejmě stalo, což Werich okomentoval slovy: „To není můj, já ho neměl nadívanej.“ To ve scénáři vůbec nebylo a Zázvorková měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Každopádně scénka se líbila, a tak ve filmu zůstala.
Co stojí v dopise do Tararingapatamu?
Postava Stelly Zázvorkové se po příchodu na poštu ptá úřednice: „Kdybych napsala dopis a poslala ho tak, aby ho vybrali ze schránky v 19:59, došel by do Tararingapatamu v pátek před dvanáctou hodinou čtyřiapadesát minut, prosím vás?"
Odpovědi se sice nedočká, ale pak se celou dobu rozčiluje, že ji oba opilci vyrušují při psaní. Někdo z diváků si dal tu práci, film si stopl a zveřejnil, co herečka ve svém „důležitém“ dopise vlastně píše. A díky tomu víme, že v něm stojí: „Pálím tedy často!? Hihihi!!! Přála bych si držet od Vás opět něco tak poutavého! Zda-li? Bláhové sny, které mnou zmítají jsou jako vlny okeánu, který nás dělí.“
Werichův herecký koncert
Jiří Sovák se naučil text k oběma hlavním mužským rolím, jednak prý z úcty k Janu Werichovi, jednak i proto, že jeho herecký kolega se zpočátku nemohl rozhodnout, kterou z postav bude hrát. A protože Werich neznal pořádně svůj text, rozhodl se v mnoha scénách improvizovat. Všichni se nakonec shodli, že ve výsledku to bylo mnohem lepší, než jak mu předepisoval scénář.
Celý život v otcově stínu
V roli poštovní úřednice si zahrála Werichova dcera Jana, která na našem filmovém a televizním nebi zazářila na velmi krátkou dobu. Absolventka DAMU působila na několika divadelních scénách, mj. v pražském Rokoku či v Karlíně.
Jednu dobu vystupovala i pod pseudonymem, protože nechtěla, aby ji lidé vnímali jen jako dceru Jana Wericha. Z otcova stínu se ale nikdy nevymanila. Role v Uspořené libře byla její největší filmovou příležitostí, jinak se před kamerou objevovala jen sporadicky a v malých úlohách. Protože díky pobytu v USA uměla dobře anglicky, často překládala. A do češtiny přeložila i Uspořenou libru.
Jana Werichová zemřela v roce 1981 na rakovinu. Bylo jí 45 let.
