Článek
„Co točíš?“ ptával se básník a dramatik Ludvík Kundera (†90) režiséra Evžena Sokolovského, když se občas setkali. „Ale – zas nějakou sr..ku,“ odpovídal pravidelně Sokolovský. Někdejší avantgardní divadelník (8. 8. 1925 – 14. 6. 1998), který zemřel před 25 lety, svou televizní tvorbu z období normalizace hodnotil realisticky a bez sentimentu.
Těžko také mohl trpět sentimentem k takovým „dílům“, jako byly seriály Muž na radnici, Okres na severu, nebo dokonce Gottwald. Jako výsostný profesionál ale dbal alespoň na to, aby byl děj pro diváky srozumitelný a herecké obsazení kvalitní.
Mimochodem: Roli masového vraha Gottwalda prý nabídl Jiřímu Štěpničkovi (76) proto, aby mu pomohl vylepšit kádrový profil pošramocený odsouzením matky Jiřiny Štěpničkové (†73) za čin „velezrady a pokusu zničit nebo rozvrátit lidově demokratické státní zřízení“. Soud jí v roce 1952 vyměřil patnáctiletý trest odnětí svobody spojený s propadnutím veškerého majetku. Kolegyně z divadla pro ni mimochodem tehdy požadovaly trest smrti.
Stál u zrodu Husy na provázku
Evžen Sokolovský začínal v Horáckém divadle v Jihlavě (1947–54), po angažmá v Divadle S. K. Neumanna v Praze a Kladně byl v letech 1959–67 hlavním režisérem Státního divadla v Brně. Učil také na JAMU a byl pedagogem generační skupiny, která založila Husu na provázku.
Jeden z jeho tehdejších žáků, Zdeněk Pospíšil, byl také jediný, kdo po listopadu někdejšímu učiteli (odstavenému kvůli normalizační seriálové tvorbě prakticky od veškeré práce) podal pomocnou ruku. Když se vrátil z emigrace, stal se ředitelem Hudebního divadla Karlín a Sokolovskému nabídl místo dramaturga.
Režisér ostatně během své kariéry také pomohl mnoha lidem z branže. Ve Štěpničkově případě mohla být sice „pomoc“ v podobě role v propagandistickém škváru sporná, Kunderovi ale pomohl nade vši pochybnost. „V nejtěžších stagnačních letech mi svým jménem kryl dvě a natočil tři televizní hry,“ vzpomínal tehdy zakázaný autor.
Chlapci a chlapi: Ulejvárna i škola
Příležitost ulehčit někomu život využil Sokolovský i při přípravách na natáčení asi jediného svého televizního opusu, který můžeme i dnes občas sledovat na televizních obrazovkách. Do seriálu Chlapci a chlapi z roku 1988 potřeboval hned několik mladíků ve věku, kdy se tehdy nastupovalo k základní vojenské službě.
Celý ročník herectví přede mnou klečel, aby byl do této slátaniny obsazen, za odměnu totiž nemuseli na vojnu,“ říkával režisér a pedagog. Mezi šťastlivce, kteří tehdy získali roli a ulejvárnu zároveň, patří třeba Martin Zounar (56) nebo Mário Kubec (58).
František Kreuzmann (60) – seriálový nadporučík Jiří Ráž – na tu dobu také vzpomíná. Vybavuje se mu hlavně to, co všechno se díky Sokolovskému jako herec naučil.
Začínal a neměl prakticky žádné zkušenosti s televizní prací. Přesto si ho režisér vybral v době, když jako absolvent vysoké školy „kroutil“ vojnu v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Předal mu scénář a řekl: „Franto, máš tam roli, tak si podtrhni důležité věci červeně, méně důležité zeleně a nejméně důležité modře.“ Když natáčení skončilo, vysvětlil Sokolovský Kreuzmannovi, že má vlastně natočených 11 filmů a zkušenosti jako hrom.
V seriálu si mimochodem zahrál i moderátor Karel Voříšek. V době natáčení pracoval jako redaktor České televize, a právě v této roli se v 6. díle objevil – i když jen na 20 sekund a tři krátké repliky. Ani na jméno v titulcích to tehdy nestačilo.
Proč se syn nestal hercem
Evžen Sokolovský se v roce 1962 oženil s herečkou Miriam Hynkovou (†77). Z manželství, které trvalo 13 let, měli dceru. Z prvního manželství měl režisér syna, „skorojmenovce“ Eugena Sokolovského (73), který se věnuje divadelní, filmové a televizní režii.
Původně prý uvažoval o tom, že bude hercem, protože se mu na gymnáziu dařilo v recitačních soutěžích, otec ale zasáhl. Zničehonic se objevil u přijímacích zkoušek na JAMU a řekl: „Okamžitě toho nech, oni tě vezmou, ale ze strachu ze mě“.
