Článek
Když byla na výsluní popularity, proslula prvorepubliková ikona Adina Mandlová (†81) nejen svými ženskými půvaby a inteligencí, ale taky humorem. Po vzoru svého životního učitele Huga Haase trousila ironické poznámky a ještě ve své vzpomínkové knize Dneska už se tomu směju, která za hranicemi spatřila světlo světa v polovině sedmdesátých let, nešetřila nikoho a ani sebe samu.
Poslední léta před smrtí se však z kdysi šarmantní dámy s ostrovtipem stala protivná stařenka sužovaná zdravotními neduhy. To je patrné i z dopisů, které na konci osmdesátých let psala své někdejší největší konkurentce Lídě Baarové (†86) z Kanady do Salzburgu.
„Jistě máš nějaké přátele. My nemáme vůbec nikoho a s nikým si vůbec nepíšu, jsme stále sami doma, nikam nechodíme, a nikoho nezveme, je to někdy moc nudné, ale musí nám to stačit. Život je jedno trápení a už jenom čekáme na smrt jako na vysvobození, nezlob se, že tě tak deprimuju, ale nemám skutečně nic radostného, co bych ti mohla napsat,“ napsala Mandlová Baarové v roce 1987.
Také dopis z roku 1989 se nesl v podobném duchu. „My máme jedno trápení za druhým, pořád nám něco je. Ben má ucpanou žílu v lýtku a bude to muset nechat operovat, v obou očích má katarakt, to bude taky operace a já se toho osteo-artritis sotva zbavím. No snad nám bude líp v budoucím životě, jestli to existuje,“ cituje dopis Mandlové jedno z posledních vydání hereččiných memoárů.
Do rodné vlasti se Adina Mandlová vrátila až po smrti manžela Bena Pearsona na jaře roku 1991. Zbývalo jí pár měsíců života. Adina Mandlová zemřela 16. června toho roku v příbramské nemocnici. Právě dnes si připomínáme 106 let od jejího narození.
