Článek
Žádná z našich prvorepublikových krásek nebyla tak posedlá vlastní popularitou jako Lída Baarová (†86). Názory na ni se i dnes různí. Jedni ji milují, jiní ne. Dnes už milence nacistického ministra propagandy Goebbelse nemůže nikdo upřít to, že se na rozdíl od svých hereckých souputnic prosadila i za hranicemi.
Po neslavné německé epizodě a pletkách s Goebbelsem, kterým rázně udělala konec jeho žena Magda, se na konci osmatřicátého roku Baarová vrátila potupně domů. Netrvalo dlouho a Baarová se za pomoci vlivných milenců začala i v protektorátu prosazovat do hlavních rolí filmů i na divadelní prkna. Do filmů Za tichých nocí (1941) a Paličova dcera (1941) si jako svého partnera prosadila mladého brněnského herce Karla Högera.
Höger byl několik let nenaplněnou lásku hereččiny sestry Zorky Janů, která v šestačtyřicátém roce spáchala sebevraždu. Při výsleších těsně po válce svou filmovou partnerku pěkně natřel. „Mohu o Baarové říci, že byla velmi poživačná. Pokud ji z pracovního styku znám, vím, že byla vždy ve stavu podnapilém. Při filmování měla s sebou vždy litr vína a stále popíjela,“ cituje z výslechu herce Radek Žitný ve své knize Aféry a kauzy Lídy Baarové.
Na paškál si Höger vzal i její hereckou disciplínu. „Úlohy si pamatovala velmi těžce. Často i při filmování zůstala vězet uprostřed první věty. Herecky jsem si jí nikdy necenil,“ vypověděl v pětačtyřicátém roce při výslechu Höger.
Ačkoli stál Höger po atentátu na Heydricha při slavnostním slibu věrnosti Říši v Národním divadle 24. června 1942 hned vedle Baarové se zdviženou pravačkou, rýpl si i do jejího morálního profilu. „Co jsem u ní považoval za velkou nectnost, bylo její opilství a pak erotická snadnost a rozdávačnost,“ dodal pozdější držitel titulu Národní umělec, jehož hrob je dnes jen několik desítek metrů od hrobu jeho někdejší filmové partnerky.
