Článek
Komedií Jak svět přichází o básníky (1982) odstartovali režisér Dušan Klein (†82) a autor literární předlohy Ladislav Pecháček (81) nečekaně úspěšnou filmovou sérii, která se nakonec dočkala pěti dalších pokračování. Věčně zasněného Šimona Šafránka (Pavel Kříž, 60), kterého první díl zastihuje na sklonku gymnaziálních studií, charakterizuje poetická duše, vřelý vztah k ustarané mamince (Míla Myslíková, †71), kamarádství se spolužákem Kendym (David Matásek, 59) a snaha o sblížení s půvabnou Borůvkou (Miroslava Šafránková, 63).
Děj se točí také kolem experimentální, ochotnické inscenace Tylovy Lesní panny, o kterou projeví zájem dokonce i televize.
Jak to všechno začalo
Nápad na film se prý zrodil tak, že Klein byl jako porotce vyslán na soutěžní festival filmových komedií do Nového Města nad Metují. Tehdy to byl zrovna slabý ročník a ostatní porotci to dali Kleinovi najevo.
Režisér své kolegy bránil s tím, že chybí dobré komediální náměty. Jeden z pořadatelů mu poté půjčil Pecháčkovu novelu Amatéři. A nápad na první film básnické série byl na světě. Mimochodem, od jeho premiéry uplyne letos 40 let.
Borůvka se nechtěla svlékat
Do rolí Štěpána a Kendyho byli zvažováni mj. i Lukáš Vaculík (59) a Ondřej Vetchý (59), které nakonec ale převálcovali právě Kříž s Matáskem. Byli to kamarádi a znali se ze školy, a tak na tvůrce působili věrohodněji. Oba mladí herci šli točit, přestože to jako studenti měli zakázané. Škola jim to později oplatila trojkami z chování. Honorář Pavla Kříže za jeden den natáčení byl 120 Kčs. Za tento díl si herec vydělal celkem 2400 Kčs.
Půvabnou Borůvku hrála Miroslava Šafránková, které se nechtělo absolvovat svlékací scény. Režisér se rozhodl, že to vyřeší animovanými pasážemi. To se mu nakonec zalíbilo natolik, že se kreslené záběry se staly nedílnou součástí všech pokračování.
V sérii se nakonec objevili i Ondřej Vetchý a Lukáš Vaculík, kteří měli původně hrát hlavní hrdiny. Vetchý hrál v dílech Jak básníci přicházejí o iluze (1984), Jak básníkům chutná život (1987) a Konec básníků v Čechách (1993). Jeho postava začínala jako medik, který skončil jako prodejce aut, a nakonec se z něj stal majitel autosalonu. Vaculíka jsme viděli v předposledním díle Jak básníci neztrácejí naději (2004).
Soudruzi asi koukali
Tehdejším recenzentům se komedie moc nelíbila a vznikl i článek pod titulkem Jenom legrácky nemohou stačit.
Režisér z toho měl legraci a větu použil hned ve druhém pokračování. Pronesl ji Štěpán při hodnocení Kendyho seminární práce na FAMU.
Kde leží filmové Hradiště
Celý první díl básnické série vznikal v reálných prostředích, štáb nestrávil ani jeden den v ateliéru. Děj je sice zasazen do fiktivního města Hradiště, ale je známo, že filmovou kulisu tvoří Mělník. Ostatně mělnické náměstí Míru provází diváky celou sérií, v některých scénách se objeví i mělnický zámek.
