Článek
Na tvorbu Zdeňka Trošky (71) pohlížejí někteří samozvaní filmoví znalci a „fajnšmekři“ skrz prsty. Přitom jeho vesnická trilogie Slunce, seno… vůbec nestárne a stále patří k nejoblíbenějším komediím. Speciálně první díl, nazvaný Slunce, seno, jahody (1983), který uvidíte 8. března ve 22.05 h na Televizi Seznam, ukazuje českou vesnici s laskavým nadhledem a s velkým citem pro všechny rázovité postavičky, jež k ní neodmyslitelně patří.
Energická matka Škopková, farář Otík povyšující slídičství na boží poslání, upjatá, leč muzikální paní řídící Hubičková, infantilní stařenka v obytné posteli, dvě vesnické krásky bojující o přízeň místního frajírka, neúnavná drbna Keliška – to jsou figurky, jejichž bodré hlášky rychle zlidověly. Zdeněk Troška se ve svém prvním hoštickém opusu projevil jako živelně komediální vypravěč, který ovšem vedle žertovných scének neváhal inscenovat i nefalšovaně poetickou atmosféru, již mu pomohl evokovat zkušený kameraman Josef Hanuš.
Tak si něco natoč (když jsi tak chytrej…)
Věděli jste ale, že film vznikl vlastně náhodou? Podnětem se stala situace na každoroční schůzi na Barrandově, na které se Troška zeptal: „Proč dovážíme italské komedie, když si je můžeme natočit sami?“ Tehdejší ředitel mu odpověděl, ať tedy nějakou natočí.
Troška ho vzal za slovo a jako námět použil svůj školní scénář nazvaný Ta naše vesnička česká. Jen bylo třeba přepsat ho do podoby celovečerního filmu. Režisér v něm vycházel ze svých dětských vzpomínek. Když si pak jeho maminka scénář přečetla, řekla: „No, taky jsi tam o nás všechno psát nemusel.“
Nádražáci protestovali
Spoluautor scénáře Petr Markov zmínil, že zástupci Československých státních drah si tehdy stěžovali generálnímu řediteli Barrandova, že nikde v Československu nejezdí vlak, kde by pasažéři byli nuceni si přesedat, aby se v zatáčce nepřevrátil.
Babky běhaly jak o život
Hoštické babky, které hrály početný vesnický komparz, znaly Zdeňka Trošku od narození. Rády mu vyhověly, a kvůli honoráři by si snad i nohy uběhaly. Jejich tehdejší důchod dosahoval totiž 380 až 400 korun měsíčně a štáb jim nabízel denně 100 až 120 korun, což bylo opravdu vítané přilepšení.
Další zajímavosti
Představitelky hlavních dívčích postav byly v době natáčení filmu ještě nezletilé. Veronice Kánské neboli Blaženě Škopkové bylo tehdy 16 let a Petře Pyšové (servírce Miluně) dokonce ještě o rok méně.
Broněk Černý se k roli Venci Konopníka dostal náhodou. Přišel se jen podívat na konkurz a padl režisérovi do oka. Helena Růžičková si svého filmového manžela Škopka v podání Stanislava Třísky vybrala do filmu sama. Tříska byl hercem a uměleckým šéfem zlínského divadla.
