Článek
Během své krátké kariéry stačila nadějná herečka Jana Rybářová natočit pouze sedm filmů. Přesto se nesmrtelně zapsala do srdcí diváků - o jejím nevšedním talentu i kráse se mluvilo v superlativech.
Ačkoli herectví nevystudovala, upozornila na sebe hned svou první rolí ve filmu Stříbrný vítr (1954). Její Anička Karasová, kterou Jan Ratkin v podání Eduarda Cupáka (†64) překřtil na Aničku posedlou, byla prostě jedinečná a okouzlující.
Janu Rybářovou (31. 3. 1936 – 12. 2. 1957), tehdy studentku třetího ročníku konzervatoře, objevil pro film režisér Václav Krška (†69).
„Řeknu vám, že s takovým plachým děvčetem jsem se ještě dosud nesetkal. Když ke mně přišla, hlavu nepozvedla, oči na špičkách bot a jen šeptala,” vzpomínal na setkání s talentovanou dívkou režisér.
Čekala ji hvězdná kariéra
Poté, co Stříbrný vítr přišel do kin, se Rybářová okamžitě zařadila mezi nejobdivovanější a nejobsazovanější herečky své doby. Její talent byl nesporný. Nabídky na filmování se jen hrnuly a začali se o ni zajímat i divadelní režiséři.
V roce 1955 tak nastoupila do souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (dnešní Švandovo divadlo). Na jevišti i na stříbrném plátně ztělesňovala nefalšované plaché dívčí mládí a pro svou jemnost a ušlechtilou krásu byla často srovnávána se Zorku Janů (†24) – další citlivou duší, která kvůli problémům své sestry Lídy Baarové (†86) spáchala v roce 1946 sebevraždu. Nikdo tehdy netušil, že na život si sáhne záhy i Jana Rybářová.
Byla citlivá a zranitelná
V soukromí byla totiž tato kráska nesmírně plachá a moc si nevěřila. Na úspěch nebyla připravena, a když ji na ulici poznávali lidé, bála se, že je jednou zklame – že z ní zkrátka nikdy nebude dobrá herečka.
Navíc tápala i v milostných vztazích. Po čtyřech letech se rozešla s o málo starším hereckým kolegou, protože po ní časem chtěl víc než jen polibky. A připadala si, že je na všechno sama a nikdo ji nemá rád.
Zlé drby ji srazily na kolena
Po Stříbrném větru se objevila ještě v několika dalších filmech, mj. Z mého života (1955), Proti všem, Labakan, Legenda o lásce či Dalibor (všechny 1956). O jejím tragickém osudu rozhodlo natáčení pohádky Legenda o lásce.
Točilo se v Bulharsku a v romantickém prostředí se sblížila s o 19 let starším operním pěvcem Přemyslem Kočím (†85). Z jeho strany šlo o ryze platonický vztah, pěvec byl navíc ženatý, ale Rybářová se do něj zamilovala.
A zlé jazyky měly okamžitě žně. Po návratu do Prahy se začaly šířit zvěsti, že s Kočím čeká dítě a snaží se ho odvést od rodiny. Křehké herečce chodily nenávistné anonymní dopisy, bombardovaly ji zlé telefonáty a ona viděla jen jediné východisko – vlastní smrt.
Měla hrát i ve Vlčí jámě
Napsala dopis na rozloučenou a pustila si plyn. Rodina ji bohužel našla pozdě. Co je mnohem horší – k tragickému činu ji dohnala opravdu jen lidská zloba a závist. Pitva totiž zjistila, že Rybářová byla panna.
A navíc: právě v den její smrti k ní domů volal režisér Jiří Weiss (†91) s nabídkou role schovanky Jany v dramatu Vlčí jáma (1957). Telefon zvedla hereččina matka a oznámila mu smutnou zprávu. Místo ní tak ve snímku nakonec zazářila Jana Brejchová (79). Poslední tři filmy půvabné Jany Rybářové přišly do kin až po její smrti.
