Článek
Byl to fešák s podmanivým hlasem, který okouzlil nejedno ženské srdce. Eduarda Cupáka (10. 3. 1932 – 23. 6. 1996), od jehož úmrtí uplyne právě 25 let, si ale oblíbily nejen divačky. Vyhledávali ho i filmaři, protože to byl všestranný herec, který dokázal přesvědčivě zahrát rozervaného romantika, záludného majora, fanatického faráře i pohodlného a zahálčivého tatínka. Oblíbený byl i u hereckých kolegů. Vzpomínají na něj jako na přímého a zásadového člověka, který byl zároveň plachý a citlivý.
Hvězdu z něj udělal Krška
Cupákův osobní život měl přitom do selanky daleko. Za války přišel o otce a babičku a později měl problémy kvůli své homosexuální orientaci. V roce 1951 ho kvůli ní vyhodili dokonce z konzervatoře – pouhých 14 dnů před závěrečnými zkouškami! A ocitl se i v hledáčku StB (homosexualita byla u nás do roku 1961 považována za trestný čin).
Zachránilo ho seznámení s režisérem Václavem Krškou (†69), který nad ním držel ochrannou ruku, a stal se jakýmsi jeho náhradním otcem a mentorem. Jeho filmy Mladá léta (1952), ale hlavně Měsíc nad řekou (1953) a Stříbrný vítr (1954) udělaly z Cupáka hvězdu.
Od roku 1953 působil Cupák v Městských divadlech pražských. Ačkoli slavil velký úspěch v mnoha inscenacích (Ruy Blas, Jak je důležité míti Filipa či Mladý muž a bílá velryba), v roce v roce 1968 divadlo opustil a věnoval se už jen filmu, televizi, rozhlasu a dabingu.
Byl to zásadový chlap
Na začátku 60. let Cupáka objevila i televize. Líbil se jeho civilní kultivovaný projev a zejména hlubší a nezaměnitelný hlas. Do diváckých srdcí se zapsal mj. jako W. A. Mozart v seriálu F. L. Věk (1970) nebo tatínek Petr z Takové normální rodinky (1971), kterého na světě zajímají jen tři věci: jídlo, noviny a spánek.
Jenže Cupák se pak ocitl v nemilosti tehdejšího ředitele ČST, což ho natolik vykolejilo, že začal dost pít a hodně kouřit (údajně 60 cigaret denně). Situaci vyřešil tak, že se zabydlel v tehdejším Čs. rozhlase, kde v 70. letech natočil několik úspěšných rozhlasových her a cyklů. Jeho nádherným hlasem k nám promlouvá například i Klekí-petra z audionahrávky o Vinnetouvi. Co se onoho televizního zákazu týče, nebylo to tak horké, jak se zpočátku zdálo: točil sice méně, ale točil.
V roce 1977 prokázal Cupák svou zásadovost tím, že jako jeden z mála herců nepodepsal tzv. Antichartu. Postih kupodivu nepřišel, protože se vzápětí objevil v hlavní roli kapitána Jensena v seriálovém TV dramatu Robinzoni z Kronborgu (1978).
Osudná rozedma plic
V 80. letech točil Cupák až na malé výjimky hlavně pro televizi a dost práce měl i v 90. letech, ale to už se jeho herecká a životní dráha chýlila ke konci. Jeho kuřácký zlozvyk si začal postupně vybírat svou daň a herce postihla rozedma plic, která se projevuje silnou dušností. V práci ji ještě jakž takž ustál, paradoxně mu ale vadilo, že jako vášnivý kutil nemohl udýchat práci na milovaném mlýně v Brtnici.
Později nedokázal vyjít ani do schodů. Naštěstí měl velkou oporu ve svém životním partnerovi, o čtyři roky mladším Václavu Květovi (†83), s nímž žil ve spokojeném svazku od roku 1959 až do své smrti.
V roce 1995 začal Cupák ztrácet hlas a poslední rok života strávil po nemocnicích. Jeho předčasná smrt zarmoutila celou diváckou obec, nejen fanynky, které o jeho orientaci neměly ani tušení. Je zřejmé proč – hercovo mimořádné charisma je dodnes patrné v každém snímku, v jakém se kdy objevil.
