Článek
Na konci loňského roku nás zaskočila smutná zpráva o smrti Ladislava Mrkvičky (2. 2. 1939 – 27. 12. 2020). Oblíbený umělec, který ztvárnil desítky rolí ve filmu i v divadle, si srdce diváků získal svým skromným herectvím a sympatickým vystupováním. Přitom nechybělo mnoho a mohl skončit u cirkusu.
Na DAMU se totiž napoprvé nedostal, a tak mezitím pracoval jako ošetřovatel kočkovitých šelem v zoo. Na jejich drezuru měl evidentní talent, a tak ho oslovili i cirkusáci, že by se mohl u nich vyškolit na krotitele. To už ale zasáhl osud a Mrkvička byl přijat na hereckou fakultu.
Školu nedokončil. Za účast na manifestacích při studentském majálesu v roce 1962 ho zadržela StB a těsně před absolutoriem přišel vyhazov. Jako jediný spolužák se ho tehdy zastal pouze Petr Čepek (†54). V uvolněném roce 1968 se ale Mrkvičkovi dostalo zadostiučinění - byl rehabilitován a diplom mu přišel poštou.
Nejšťastnější divadelní léta
Během kariéry se objevil na několika divadelních scénách. Sám Mrkvička tvrdil, že nejkrásnější herecká léta strávil v Divadle Na zábradlí, kam nastoupil v roce 1977, původně jako záskok za nemocného herce Václava Sloupa (88).
Do hvězdného hereckého i režisérského kolektivu skvěle zapadl a na zdejší scéně pak ztvárnil řadu nezapomenutelných postav. Soubor se po roce 1989 rozpadl a Mrkvička v roce 1991 přijal nabídku z Národního divadla, ačkoli mu instinkt říkal, že by to neměl dělat. Přesto ve zlaté kapličce vydržel až do roku 2016.
Jak se stal milovníkem koní
V 70. a 80. letech patřil Mrkvička k nejobsazovanějším filmovým hercům. V roce 1971 si zahrál tělocvikáře v populárním filmu Metráček, a přes noc se z něj stal idol pubertálních slečen. V roce 1981 přišla role na tělo, kdy hrál žokeje Sochora ve sportovním dramatu Dostih. Dalšího žokeje hrál v seriálu Dobrá voda (1982), a proto ho vnímáme jako koňáka tělem i duší.
Mrkvička přitom přiznal, že na koních sice občas jezdil, ale nijak ho to nebralo. Na plnokrevníkovi seděl poprvé až při natáčení Dostihu a teprve tehdy se do jezdeckého sportu opravdu zbláznil. Nakonec si troufl i na překážky. A ve finále si koně také koupil. Napřed kvůli dětem hucula, kterého učil jezdit pod sedlem a v tahu, a k němu pak pořídil ještě plnokrevníka. Přiznal také, že koně ho naučili trpělivosti a pokoře.
Proč Sequensovi neřekl „ne“
Ladislava Mrkvičku si ale pamatujeme i jako nadporučíka Stejskala ze seriálu 30 případů Majora Zemana (1975). Přestože tato postava byla v rozporu s jeho postoji, přijal ji z úcty k režiséru Jiřímu Sequensovi (†85), který ho v roce 1964 obsadil do role Gabčíka ve svém válečném dramatu Atentát.
Režisér mu také několikrát vytáhl pomyslný trn z paty, za což mu byl herec vděčný. A navíc: seriál o majoru Zemanovi měl dvě linie, jednu politickou a druhou kriminalistickou, a Mrkvička točil hlavně kriminalistické příběhy, které byly napsané podle skutečných případů.
Důstojný odchod z herecké scény
Mrkvička se objevil i v dalších filmech a seriálech, například v Policii Modrava (2015) nebo ve válečném dramatu Tenkrát v ráji (2016). Jeho poslední velkou filmovou rolí byl Tonda v atypickém road movie Staříci (2019). Režisér snímku Martin Dušek (42) při jedné příležitosti zmínil, že za tuto roli byl Mrkvička moc rád – těšilo ho, že jeho odchod z herecké scény bude důstojný. Herce totiž ke konci života trápila Parkinsonova choroba a potýkal se s depresemi.
Ladislav Mrkvička prožil několik osudových vztahů a stal se otcem pěti dětí, které měl s různými partnerkami. Tématu se obsáhle věnoval bulvární tisk, a tak se k němu v tomto článku vracet nebudeme.
