Článek
Zpěvák příběhů a vypravěč písní – tak Jaromíra Nohavicu (71) charakterizovali před lety v jednom článku. Jeho koncerty bývají pro posluchače jedinečným zážitkem. Písničkář, který je populární u nás i v Polsku, má na pódiu velké charisma a bravurně se pohybuje mezi folkem a folklórem. Můžete ho slyšet v hudebních klubech, ale i s Janáčkovou filharmonií anebo ve velké sportovní aréně.
Ostravský rodák, který 7. června oslaví 70. narozeniny, přitom hudební vzdělání nemá. Hrát na kytaru, housle, flétny a tahací harmoniku se naučil sám. Nejdřív se ale prosadil jako textař: ve druhé polovině 60. let začínal s regionální skupinou Atlantis a Noe, psal pro rockovou kapelu Majestic a také pro přední ostravské interprety populární hudby, mj. pro Věru Špinarovou (†65) a Marii Rottrovou (81).
Skok do neznáma
Nohavica byl původní profesí knihovník. Co rozhodlo, že s tím v knihovně praštil a šel hrát lidem? „To nemohlo dopadnout jinak… Asi ta kytara a písnička byly silnější než já. Lásko voníš deštěm – písnička, kterou jsem napsal pro Marii Rottrovou –, se stala hitem, cítil jsem, že to půjde a řekl si, že do toho švihnu… Odešel jsem dost zostra, byl to skok do neznáma. Žena to tehdy neměla snadné, nechtěla, abych šel na volnou nohu, měli jsme už dvě malé děti. Nebýt jí, tak bych to nepřežil. Miroslav Horníček jednou poznamenal, že když je chlap úspěšný, tak z pětasedmdesáti procent za to může jeho žena. Ta, co tam stojí nenápadně za ním. To je základ. Sám chlap se klátí jako třtina ve větru,“ řekl v rozhovoru pro Moravskoslezský deník.
Risk mu vyšel
Na národním finále Porty 83 vyhrál anketu diváků. O dva roky později už ale na festivalu nesměl vystoupit, protože komunistickým hodnostářům se nelíbily jeho texty. Prvního oficiálního alba se Nohavica dočkal v roce 1988. Kritikou velmi dobře přijatá deska dostala název Darmoděj a brzy ji následovaly další dva výběry.
Ve spolupráci s Karlem Plíhalem natočil v roce 1993 svůj první studiový počin Mikymauzoleum. O rok později vyšlo dodnes velmi populární album pro děti Tři čuníci. Své zatím poslední album s názvem Máma mi na krk dala klíč vydal v roce 2020.
Co s „blbým“ libretem?
Jeho verše zpívají také operní zpěváci, protože přebásnil libreto tří Mozartových oper. „Mozart je geniální muzika. Stále ale jde o písně, byť jiného typu. A písně jsou i slova, interpret a posluchač… a když posloucháte Mozarta v cizí řeči, nevíte, o čem se zpívá. A mě lákalo vrátit Mozartovi jeho přirozenost,“ řekl Nohavica na Radiožurnálu.
Jednou z oper, které ho lákaly, byla i Kouzelná flétna. Podle jeho slov geniální muzika, ale blbé libreto. I proto ho napadlo udělat „evropský skandál“ a nechat do poslední noty Mozarta a jeho nádhernou muziku, ale doplnit je úplně jinými texty. Nepřekládal tedy libreto, ale Mozartovu muziku: náladu hudby doplnil slovy.
Proč nevrátil medaili
Nohavica byl několikrát terčem kritiky. O hodně fanoušků přišel, když vyšlo najevo, že od roku 1986 spolupracoval se Státní bezpečností. Podle spisu jí měl dodávat sice banální, ale poměrně podrobné informace o svých přátelích. Zpěvák se k vynucené spolupráci později přiznal.
O část fanoušků přišel také v roce 2018, když od ruského prezidenta Vladimira Putina převzal Puškinovu medaili za „zásluhy o upevnění přátelství mezi národy“. A o další pak loni, když Rusko napadlo Ukrajinu. Nohavica medaili odmítl vrátit s tím, že by to bylo jen „laciné gesto“.
Perličky na závěr
Protože Nohavica slaví kulatiny, sluší se na závěr dodat pozitivní informace. Kdyby žil mezi indiány, jmenoval by se prý Ten, kdo skládá a zpívá lidem své písně. A možná vás překvapí, že je také mistrem republiky ve hře scrabble. V té jsou úspěšní především ti, kteří mají velkou slovní zásobu – a tu můžeme jubilantovi jen závidět.
