Článek
Josef Beyvl (7. 6. 1906 – 10. 7. 1978), od jehož narození uplyne právě 115 let, byl originálním představitelem osobité a bodré komiky. Své komické figurky podtrhoval zavalitou menší postavou, temperamentem, šibalstvím a zvláštním vysokým hlasem. Na divadelních prknech díky tomu vynikl jako popelář Doolitle v Pygmalionu, loupežník Sarka Farka v Hrátkách s čertem, švec Habršperk v Našich furiantech či Falstaff ve Veselých paničkách windsorských.
Otce neposlechl
Ochotničení se Josef Beyvl věnoval už od dětství. A láska ke kumštu u něj nakonec zvítězila navzdory otcovu zákazu, který si jako vážený poštmistr přál, aby se syn věnoval serióznější profesi. Během svého hereckého zrání prošel 19 kočovnými společnostmi a zkušenosti získával pod legendárními principály Karlem Želenským, Karlem Jičínským či Josefem Burdou. V kamenných divadlech začal působit od svých 30 let – nejprve v pražské Uranii a pak v Jiráskově divadle ve Vršovicích. Od roku 1940 byl v angažmá brněnského Zemského divadla a následně 27 let patřil k nejpopulárnějším hercům Městských divadel pražských.
Nejvděčnější role
Ve filmu se objevil poprvé ještě za svého působení v Brně. V roce 1945 si zahrál postavu dělníka v krátkometrážním snímku Tři knoflíky. První titulní roli získal o tři roky později ve snímku Soudný den. Ztvárnil v něm soudního radu Štěpána, nicméně šlo o záskok za nemocného Františka Smolíka (†81). Další velkou příležitost na stříbrném plátně dostal v roce 1949 v dramatu Dnes o půl jedenácté, kde jsme ho mohli vidět jako vrchního inspektora Zouplnu.
Dál hrál už jen menší, zato výrazné role odpovídající jeho naturelu. Do povědomí diváků se zapsal nejvíce jako vychytralý hostinský v pohádce Obušku, z pytle ven! (1955), který okrade dobrosrdečného muzikanta, ale nakonec je po zásluze potrestán. Scéna s obuškem dnes patří k nejvděčnějším momentům filmu, přesto byla v době jeho vzniku hojně kritizována. Novinářům vadilo, že je příliš krutá a naturalistická. Ze seriálového výčtu Beyvlových postav je nejznámější jeho družstevník Brabec v seriálu Chalupáři (1975).
Proč odmítl krále Dobromysla
A možná vás překvapí, že Beyvl mohl hrát i krále Dobromysla v pohádce Šíleně smutná princezna (1968). Nabídku dostal po náhlé smrti původního představitele Rudolfa Deyla mladšího (†55), ale z pověrčivosti ji odmítl.
Rozdával radost plnými hrstmi
Diváci a posluchači ho znali také z rozhlasu a z dabingu. Svůj hlas propůjčil Beyvl také starému školníkovi v audionahrávce Past na Hurvínka (Spejbl a Hurvínek, 1975). Velmi často vystupoval i v televizních estrádách. Pamětníci se shodují, že Josef Beyvl kolem sebe šířil pohodu a dobrou náladu.
Oblíbený herec zemřel v roce 1978 krátce po svých 72. narozeninách. Jednou z jeho posledních televizních rolí byl nemocniční zřízenec v seriálu Nemocnice na kraji města (1977). Beyvl se na sklonku života objevil i v několika celovečerních filmech, mj. v komedii Což takhle dát si špenát (1977) či v dramatu Muž s orlem a slepicí (1978).
