Článek
Tahle slečna s typickým účesem s rovně střiženou ofinou se téměř přes noc stala idolem beatové mládeže. Na výsluní slávy Yvonne Přenosilovou (72) vynesl nejen její nápadný zjev, ale i neodolatelně zabarvený hlas s lehkým erotickým nádechem, který byl často srovnáván se slavnou americkou zpěvačkou Brendou Lee (74), zvanou „Little Miss Dynamite“.
Však také s jejím repertoárem sklízela velký úspěch. Už jako 16letá prorazila na naší hudební scéně s Brendinými písněmi Roň slzy (v originále I´m Sorry) a That´s All You Gotta Do.
Yvonne Přenosilová se narodila 2. července 1947 v Praze. Mimořádné hlasové dispozice zdědila po svém otci, který byl velkým fandou černošských spirituálů. Doma se často muzicírovalo: otec seděl za pianem a zpíval, strýc ho doprovázel na housle a postupně se přidávala i Yvonne, která od otce dostala kytaru, a sama se na ni naučila hrát.
Její konkurz zachytil Miloš Forman
V roce 1963 se zúčastnila konkurzu do divadla Semafor. Tato scéna je zachycena ve filmu Konkurs, který natočil Miloš Forman (†86).
Do divadla ji tehdy sice nevzali, ale všiml si jí tam skladatel a režisér Karel Mareš (†84), který jí nabídl spolupráci. Spojil ji s beatovou skupinou Olympic, která tehdy v rámci Semaforu vystupovala v písničkovém pořadu Ondráš podotýká.
V Británii měla velký úspěch
Yvonne Přenosilová uměla anglicky – její matka pocházela sice z Rakouska, ale protože u nás po válce panoval odpor ke všemu německému, komunikovala raději v angličtině a vydávala se za Britku.
Kvůli nádhernému hlasu i jazykovému vybavení dostala zpěvačka v roce 1965 pozvání na třítýdenní pobyt do Londýna. Zpívala v rozhlase, natočila tu desku, uspořádala dva úspěšné koncerty v klubech, psalo se o ní v novinách… Vystoupila také společně s Rolling Stones v populárním pořadu britské televize Ready, Steady, Go!
I na domácí scéně postupně točila singly, hráli ji v rádiu a hity přibývaly. V letech 1966 – 1968 nazpívala mj. slavné songy Mně se líbí Bob, Noční modlitba, Pomalu a líně, Boty proti lásce, Sklípek, Tak prázdná, Loutka, Zimní království, Starý pán či Pippo.
„My tě utlučeme…“
Jenže hvězdné kariéře byl záhy konec. Do jejího života totiž osudově zasáhly události roku 1968. Podepsala 2000 slov a tím si podepsala i vlastní ortel.
StB ji začala bombardovat výhružnými telefonáty: „Zvedla jsem telefon a slyšela: My tě utlučeme, my tě zabijeme. Ten teror trval rok,“ zavzpomínala Přenosilová, které ve finále nezbylo nic jiného než emigrace. Nejdřív to zkusila v Anglii, ale navázat na původní hudební úspěch se jí tu už nepodařilo.
Syn nechtěl žít v Praze
Nakonec se usadila v Mnichově, kam za ní záhy přijeli i rodiče. V roce 1978 se provdala za právníka Andrease von Schuckmanna a o rok později přivedla na svět syna Maximiliana. Jenže manželství dlouho nevydrželo - v roce 1985 se s mužem rozvedla.
Krátce poté začala pracovat jako redaktorka v čs. sekci Rádia Svobodná Evropa. Od roku 1994 žije v Praze, a protože syn se rozhodl zůstat v Mnichově, zpěvačka stále pendluje mezi Českem a Německem.
