Článek
Každá doba má své idoly a nejinak tomu bylo i v dobách našich prababiček. Sociální sítě sice neexistovaly, ale některé celebrity dovedly pěstovat hvězdné manýry stejně jako ty dnešní. Andula Sedláčková (29. 9. 1887-24. 11. 1967) oplývala sice krásou i talentem, které jí pomohly získávat role, o jejím povýšeném chování se ale šuškalo v každé divadelní šatně. Nicméně leckteré kolegyně i movitější dámy se snažily napodobit její styl včetně účesu „bubikopf“, který měla jako jedna z prvních žen v Praze.
Mluvilo se o ní jako o české Sarah Bernhardt nebo o nejpařížštější Češce. A to Sedláčková rozhodně byla. Stejně jako slavná francouzská kolegyně excelovala v rolích Lízy Doolittleové v Pygmalionu či Markéty Gautierové v Dámě s kaméliemi. Tyto postavy ztvárnila během kariéry několikrát a hlavním důvodem bylo, že si chtěla dokonale osvojit právě styl Sarah Bernhardt. Diváci ji zbožňovali a k dobrému tónu patřilo jít do divadla „na Sedláčkovou“.
Rozmarné chování velké divy
Coby hvězda první velikosti si Sedláčková diktovala nejen role, ale i výši honorářů. Zároveň chtěla spolurozhodovat o tom, kdo s ní bude stát na jevišti. Není divu, že v souborech ji moc nemuseli. „Proslavily“ ji rovněž demonstrativní odchody z jednoho divadla do druhého. Takže když ředitel Národního divadla obsadil místo ní do role Roxany v Cyranovi z Bergeracu Evu Vrchlickou, Sedláčková práskla dveřmi a přešla na Vinohrady.
Na film nakonec zanevřela
Vdaná byla Sedláčková dvakrát. První manželství s bohatým architektem Maxem Urbanem, který mj. navrhl barrandovské terasy, trvalo deset let. Už v roce 1912 spolu založili jednu z prvních filmových společností u nás, kterou pojmenovali ASUM. Díky tomu se Sedláčková stala i jednou z prvních českých filmových hereček. Z natočených snímků se dochoval pouze jeden – první české drama Konec milování (1913). Před začátkem první světové války ale společnost kvůli neúspěchu zavřeli. Slavná diva na film zanevřela a zahrála si pak už jen ve třech snímcích.
Mládě z kukaččího hnízda
Rozchod s Urbanem následoval po dovolené ve Francii, kde se oba zakoukali do někoho jiného. V případě herečky to byl advokát Josef Kašpar, kterému v roce 1926 porodila dceru Marcellu. Až mnohem později se zjistilo, že holčička byla ve skutečnosti potomkem politika JUDr. Františka Xavera Hodáče, a tudíž i nevlastní sestrou herečky Nataši Gollové (†76).
Po celá třicátá léta žili manželé na vysoké noze. Měli vilu v Černošicích, lyžovat jezdili do Svatého Mořice. Sedláčková šila u Podolské, nosila drahé šperky, ke svému reprezentativnímu vozu měla osobního řidiče a zaměstnávala kuchařku i tajemnici. Dostávala sice vysoké honoráře, jež ale padly z velké části právě na garderobu, kterou si jako hostující herečka musela sama pořizovat. Bez movitého manžela by si podobný luxus dovolit nemohla.
Přišla o všechno. Ani smrt nebyla milosrdná
Koncem 30. let se však situace změnila. Josef Kašpar odešel do důchodu a jeho žena už nedostávala role, které by si přála. Proto si 15. září 1939 otevřela vlastní Divadlo Anduly Sedláčkové (DAS), jenže právě ten den začala druhá světová válka. A když po Heydrichově smrti nepřišla jako jediná z herců hajlovat do Národního divadla, nacisté její scénu zavřeli.
Po roce 1945 přišel úplný zákaz hraní, i když si s okupanty nikdy nezadala. Pak přišel únor 1948 a hned následující rok odsoudili komunisté dceru Marcellu na 12 let pro vlastizradu. Žádná přímluva kdysi slavné matky nebyla nic platná. Marcella se dostala ven z kriminálu díky amnestii prezidenta Zápotockého.
O Sedláčkovou už nebyl zájem, a tak se živila hlavně jako metařka nebo květinářka. Jen občas si zahrála v některém z oblastních divadel. V roce 1967 jí sice k osmdesátinám udělili titul zasloužilé umělkyně, ale dlouho si ho neužila – měsíc poté ji na procházce se psem srazil motocykl. Po 25 dnech nesmírného utrpení následkům zranění podlehla.
