Článek
Energickou a panovačnou herečku (†78) kolegové příliš nemuseli. Přezdívali jí „malostranská hraběnka“. Kolega Josef Větrovec (†79) o ní dokonce mluvil jako o „carevně“.
Jak přišla k nelichotivým přezdívkám?
Budínová pocházela z Ostravy, kde se narodila 21. dubna 1924, ale od roku 1960 žila v Praze. Na konci 60. let koupila patrový renesanční dům U bílé botky na Malé Straně, a protože se chovala jako primadona, nelichotivá přezdívka byla záhy na světě. Mívala například často problémy s kostymérkami, a když byla s šaty nespokojená, házela vztekle vším, co jí přišlo pod ruku. Občas také chodila na zkoušky nepřipravená a vždycky se vymlouvala na bolesti hlavy jako nějaká viktoriánská slečna z vyšší společnosti. Muži se jí vyhýbali obloukem, protože žít s takhle náladovou partnerkou by byl očistec.
Vdávala se v mongolském kroji
Ona sama byla natolik zahleděná do sebe, že o rodinu ani nestála. Říká se, že čekala dítě s kolegou Karlem Högerem (†67), ale protože byl ženatý, šla nakonec na potrat. Těžko ale říct, zda je tato informace pravdivá. Nicméně zdálo se, že v kolonce „rodinný stav“ bude mít navždy zapsáno „svobodná“, protože do společnosti moc nechodila. Po představení zašla na dvojku vína a cestou domů o mužský doprovod nestála.
Nakonec ji ale kamarádka seznámila s režisérem Ivo Tomanem (†70), který k ní zahořel láskou. Jí se líbily jeho modré oči a klidná povaha, navíc to byl submisivní typ, což jí vyhovovalo. V roce 1977 spolu odjeli do Mongolska točit film Ve znamení tyrkysové hory a Toman ji tam požádal o ruku. Budínová souhlasila a dokonce se vdávala v mongolském kroji. Bylo jí tehdy 53 let.
Samotu utápěla v alkoholu
Manželství bylo překvapivě šťastné. Oba zvelebovali malostranský domeček, sbírali starožitnosti a léto trávili na mlýně, který patřil Tomanovi. Byli vášnivými houbaři a v lese strávili klidně i půl dne. Když manžel v roce 1994 zemřel, Slávce Budínové se zhroutil svět. Útěchu hledala v alkoholu, jenže nadměrné pití si začalo postupně vybírat daň – „pod vlivem“ mívala zřejmě halucinace, a tak byla přesvědčená, že se jí do domu vloupávají zloději a strhávají obrazy ze zdí. Pak se přidružily zdravotní problémy, nejdříve se srdcem a pak udeřila rakovina. Herečka zemřela 31. července 2002, a tak se naštěstí nikdy nedozvěděla, že pár dnů poté poničila její milovaný dům tisíciletá voda.
Měla z ní být sekretářka
Herecký talent zdědila Budínová po matce, která ochotničila. Otec byl soudním referentem a měl o dceřině budoucnosti zcela jiné představy. Slávka šla proto na obchodní akademii, ale v roce 1942 ji musela přerušit kvůli válce. Začala pracovat jako sekretářka ve Vítkovických železárnách a po čase měla nastoupit na nucené práce. Mladík z pracovního úřadu, kterému se líbila, ji za stovku cigaret z transportu do Říše vyřadil, což považovala za znamení, že se má vydat za svým hereckým snem.
Začala tajně chodit na hodiny herectví k herečce Marii Rýdlové z ostravského divadla a ta jí pak nabídla místo elévky za 800 Kčs měsíčně. Budínová poté prošla řadou divadelních scén, až v roce 1960 zakotvila v pražském Divadle E. F. Buriana. Dokázala sehrát všechny typy postav - rozmazlenou dámičku, ženu svůdnici, tragickou hrdinku či temperamentní komičku. Jen role naivek k ní nepasovaly. Z jejích známějších filmových rolí připomeňme potrhlou hofmistryni Ofku v Noci na Karlštejně (1973), dále maminku Pavelkovou v komediích Můj brácha má prima bráchu (1975) a Brácha za všechny peníze (1978), nebo postavu razantní matky hlavního mužského hrdiny v Létu s kovbojem (1976).
