Článek
Nepromluvili spolu kloudné slovo roky, ale byl jedním z prvních, kdo se o smrti Daniela Valiho, s nímž kamarádil od základní školy a spolu založili kapelu Maxim Turbulenc, dozvěděl. Pavel Vohnout, řečený Kyklop, k tomu natočil emotivní video, které je vzkazem do nebe, pozdní prosbou o usmíření.
„Mám v sobě lahev rumu, protože jsem se včera dozvěděl, že mi umřel můj bývalý kamarád Dan Vali. Asi na infarkt. Já nevím. Seděl jsem doma, uvařil si kafe po našem vystoupení a najednou mi volá známý: Dan Vali, tvůj bývalý kámoš, to má za sebou,“ popisoval s tím, že informaci z první ruky od známého, který byl u Valiho úmrtí a pokusu o oživování, nechtěl věřit.
Do restaurace, kde se Vali zhroutil na zem a následně zemřel, se hned vypravil. „Sedl jsem do auta a jel tam. Byly tam sanitky a policajti a šéf toho podniku mě poslal pryč,“ svěřil. „V podstatě před deseti lety jsme s Danem měli konflikt, kdy jsem skončil v Maxim Turbulenc, a byl jsem z toho strašně špatnej. To přiznám, protože to bylo moje dítě, a on k onomu dítěti patřil. Kámoš, se kterým jsem se nějakým způsobem nepohodl, a všechno to skončilo v roce 2005, když odešel ze skupiny Pancha,“ pokračoval Kyklop plný emocí.
„Ale tohle jsem tomu klukovi nepřál. To mi věřte! I když mezi námi byly určité spory. Posledních deset let, když jsme se potkali, tak jsme se maximálně mezi sebou zhádali. Kvůli čemu, to už je dneska jedno. Prostě Dan už mezi námi není. Přesto přese všechno bych mu chtěl poděkovat za to, že jsem s ním zažil hodně opravdu krásných chvil a že jsme vytvořili suprové písničky, které do dneška všichni posloucháte a dělají vám radost, prostě ten kluk, i když byl strašně složitý a ve finále to dopadlo blbě, tak byl dobrej. V životě se stávají strašné věci, chyby, které jsou nenapravitelné. Když pak ten člověk odejde, tak si vzpomeneme na ty krásné věci a říkám si: bylo to pěkný, bylo to super, stálo to za to, něco po nás zůstalo,“ míní.
„Takže Dane, pojďme si to všechno mezi sebou prominout a říct si, že to, co jsme spolu a s Panchou dohromady vytvořili, ta silná trojka devadesátých let, stálo za to a bylo to super. A já ti za to strašně moc děkuju, protože jsi k tomu patřil a byl jsi součástí téhle silné trojky i přes ty všechny nesváry, které přišly, a nějak blbě to skončilo. To je jedno, na tom nezáleží. Prostě ten úseček toho života byl krásný a je mi to líto,“ vyznal se.
„Mohl jsi tady být ještě hodně dlouho. Nevím, co tě zdrtilo, co tě sejmulo. Každopádně věřím na jednu věc, a to je osud a ten vede náš život. Co se má stát, stane se a nedá se to změnit, ani kdybychom se stavěli na hlavu. Tak ještě jednou, jestli tam někde jsi, pojďme si prominout, co jsme udělali za blbosti, protože za to nemůžeš jenom ty, ale i já a Pancha. A ti ostatní, kteří se kolem toho motali, ti už se jenom vezli, kamaráde. Takže ahoj, ať je ti tam dobře. To špatné ti promíjím a mám tě rád,“ uzavřel.
