Článek
Byly doby, kdy hospodyně Ivety Bartošové (†48) a chůva jejího syna Artura Zlata Golda Dvořáková nemohla svou bývalou kamarádku ani cítit. Ta ji totiž veřejně pošpinila natolik, že se její dlouholetá zaměstnankyně rozhodla v odvetě zveřejnit pravdu o jejím alkoholismu v knížce Iveto, sbohem. Nyní se ukazuje, že ve všem měla pravdu. „Už jsem jí odpustila, je to dávno zapomenuté. Když ji ale vidím, v jakém je stavu, bojím se, že umře. Iveto, prosím, jdi se okamžitě léčit!“ naléhá Golda.
Ta je své „kočičce“, jak Bartošové přezdívá, ochotna podat pomocnou ruku. „Okamžitě. Je to nemocný tvoreček a zaslouží si, aby jí někdo podpořil. K panu Rychtářovi se raději nebudu vyjadřovat, ale asi nejlepší řešení by bylo v současnosti to, kdyby dala na jeho naléhání a okamžitě šla do léčebny. V tak příšerném stavu, v jakém je dnes, jsem ji nikdy neviděla. Tady to už hraničí s ohrožením života. Jestli s tím nikdo nic neudělá, je to konečná,“ má slzy na krajíčku Golda, která se naléhavě snaží spojit s Rychtářem, jenž jí ale nezvedá mobil.
Dvořáková si s pěnicí zažila svoje. Třikrát jí zachránila život, přemluvila ji, aby se kvůli synu Arturovi šla na tři měsíce léčit, a v knížce popisovala hrůzné zážitky s nemocí zvanou alkoholismus. Přesto se na ni snesla vlna kritiky za to, že vynáší drby od své bývalé zaměstnavatelky. Golda vždy tvrdila, že jí jde jen o to, aby upozornila národ i samotnou Ivetu na to, že je třeba s jejími závislostmi něco dělat, jinak jednou přijde konec.
„A ten je vážně blízko, jestli okamžitě nenastoupí léčbu. Kočičko, proboha, dělej se sebou něco!“ pláče Dvořáková.