Článek
O přízeň publika neměla Iveta Bartošová (†48) nikdy nouzi. Také muži jí leželi u nohou a ženy jí záviděly její pohlednou tvář. Popová princezna měla našlápnuto ke hvězdné kariéře, jenže všechny její sny se postupně hroutily jako domeček z karet. Poslední roky života plnila titulní stránky bulvárních médií, kde se o ní psalo hlavně v souvislosti s jejími depresemi a sklonům k alkoholu a práškům. To si ale tato mimořádně talentovaná zpěvačka rozhodně nezasloužila.
Její hlas zvonil jako čistá ocel
Když se Iveta Bartošová objevila na počátku 80. let na naší hudební scéně, šlo doslova o zjevení. Nevinný půvab, čistý, něžný hlas, na pódiu se prostě objevila mladá kráska, která se záhy stala idolem. Zbožňovaly ji dívky i dospívající kluci a její plakáty zdobily nejeden pubertální pokojíček.
„Její hlas zvonil. To byla čistá ocel! Zjevila se jako půvab. Čistá, intonovala, prostá. Bylo to něco jiného, než na co byl člověk zvyklý,“ řekl o ní například hudební skladatel Pavel Vaculík (72). Chválou nešetřil ani známý diskžokej a hudební publicista Miloš Skalka (73): „Byla docela zčeřením poklidné hladiny… přinesla na scénu něco nového, nevinné mládí. Navíc na rozdíl od mnoha jiných začínajících opravdu uměla zpívat.“
Rodačka z Čeladné měla pěveckou průpravu z Lidové školy umění a veřejně začala vystupovat ještě jako středoškolačka s amatérskou skupinou Dianthus. V roce 1983 na sebe upozornila na festivalu Mladá píseň Jihlava, kde získala cenu poroty. Hlavně se ale seznámila s lidmi, kteří začali pracovat na její kariéře. Na startu stál po jejím boku další objev z Jihlavy, o šest let starší Petr Sepéši (†25). O rozjezd jejich společné kariéry se postaral manažer Tomáš Gottlieb (71).
Osudový muž jejího života
Petr Sepéši ale v roce 1985 zahynul při autonehodě a Bartošová se musela s touto osudovou ranou vyrovnat a začít si budovat sólovou kariéru. Sólových zpěvaček u nás bylo sice víc než dost, ale ona měla tu výhodu, že měla od samého počátku obrovské zázemí publika, které ji zbožňovalo. Na jaře roku 1987 zakotvila jako čerstvá Zlatá slavice z roku 1986 v Orchestru Ladislava Štaidla (†75). Slavný muzikant se stal jejím životním partnerem a později se jim narodil i syn Artur (24). Bartošová byla tehdy na vrcholu kariéry. Za spoustou hitů, které nazpívala, stál jako skladatel i producent právě Štaidl.
V roce 1997 vystupovala ve veleúspěšném muzikálu Dracula a tehdy se začalo špitat o tom, že až příliš často vysedává s kolegy dlouho do noci a popíjí. Když se pak Bartošová rozhodla, že se osamostatní a prosadí i bez zkušeného producenta Štaidla, její problémy se začaly kupit.
Volání o pomoc nikdo nevyslyšel
O jejích excesech a partnerských anabázích toho bylo napsáno víc než dost, a tak nemá cenu se k nim vracet. Lidé z branže se sice shodují, že Bartošové poskytl nejlepší tvůrčí zázemí právě Štaidl, přesto se jí i po rozchodu podařilo nazpívat pár dalších hitů a účastnit se několika úspěšných projektů.
Pak ale obvykle následovala tvůrčí pauza a vzápětí pokus o comeback. Někdy se zadařilo, jindy to skončilo ostudou. Bartošová trpěla úzkostmi a problémy řešila po svém: prášky a alkoholem. Z její strany šlo přitom o volání o pomoc, které nikdo nevyslyšel. Situace se stále opakovala: kolapsy, krátkodobá umístění v léčebnách, poté podepsání reverzu a všechno znovu dokola.
Zpěvačka se kromě toho obklopovala také nesprávnými lidmi – mnozí z nich ji jen využívali a snažili se po jejím boku zviditelnit. Došlo i na několik pokusů o sebevraždu. Ten poslední, kdy svůj život ukončila pod koly vlaku v Uhříněvsi, jí bohužel vyšel.
