Článek
Skoro se tomu nechce věřit, ale legendární zpěvák Waldemar (rodným jménem Vladimír) Matuška by loni oslavil 90. narozeniny. V naší paměti zůstane ale navždy sympaticky mladistvým rebelem s ďáblíky v očích, kudrnatou černou hřívou a plnovousem, který u nás v počátcích jeho kariéry v 60. letech nebyl obvyklý. Na pódiu vládl Walda, jak se mu říkalo, zvučným barytonem, avšak jeho rozsah byl podstatně větší – od basů až do vysokého tenoru.
Zpěvákův uhrančivý pohled působil na něžné pohlaví jako magnet – byl „zakázaným ovocem“, čertem z pohádky, tajemným cizincem. Líbil se i styl jeho oblékání: roláky, džíny, řetízek na ruce. Překvapivě ho uznávalo i mužské publikum, ale zase se nemůžeme tolik divit.
Matuška měl kromě mimořádného talentu i neskutečné charisma, spoustu energie, elánu a temperamentu, byl vtipný a okouzlující. Zároveň to byl velký bohém, který ale nepěstoval hvězdné manýry, a vůči lidem byl velmi vstřícný a přátelský.
Jeho hity zná každý
Matuškovy největší hity znají nejen pamětníci, ale s chutí si je zazpívají i mladší ročníky, ať už je to Písnička pro Zuzanu, Kočka na okně, Tereza, Jó, třešně zrály, Buď pořád se mnou, Růže z Texasu, Nebeskej kovboj, Mrholí, Slavíci z Madridu, Tuhle rundu platím já, San Francisco, Pojď se mnou, lásko má, Sbohem, lásko, Don Diri Don, Tisíc mil, Čas chvátá, Hříšník a fláma, Děti z Pirea, A tak dál nosíš po kapsách sny mládí nebo Asi do věží.
Waldemar Matuška nazpíval také několik legendárních duetů. K těm neznámějším patří Ach, ta láska nebeská, Tam za vodou v rákosí a Nechoď dál (s Evou Pilarovou †80), To se nikdo nedoví (s Helenou Vondráčkovou, 75) nebo Mám malý stan (s Karlem Štědrým †80). Kuriózní je, že budoucí pěvecká hvězda měla na základní škole na vysvědčení třikrát čtyřku ze zpěvu.
Walda byl i herec par excellence
Matuška ale zářil nejen jako zpěvák. Díky své vizáži byl velkým lákadlem i pro filmaře. Waldovou výhodou bylo, že měl přirozený talent. Však také své herecké kvality prokázal v dnes již klasických dílech jako Kdyby tisíc klarinetů, Limonádový Joe aneb Koňská opera (oba 1964), Fantom Morrisvillu (1966), Kam slunce nechodí (1971) nebo Noc na Karlštejně (1974). Vrcholem jeho herecké kariéry bylo ale bezesporu drama Všichni dobří rodáci (1968), ve kterém ztvárnil bohatého sedláka Zášínka, jenž se upíjí z žalu nad svou zemřelou ženou.
Soudruzi ho vymazali
V rodném Československu byl sice Walda nesmírně populární, ale předlistopadový režim mu pil krev. Když v létě 1986 požádal s manželkou Olgou (73) o azyl v USA, rázem se u nás ocitl na černé listině. Soudruzi také okamžitě zareagovali podle osvědčené šablony: nejprve emigranta shodit a vzápětí se tvářit, že nikdy neexistoval.
Hned 2. září 1986 večer stáhla rozhlasová stanice Praha z vysílání plánovaný pořad Matuškových písní a šansonů. Dva dny poté vyšel v novinách odsuzující komentář nazvaný Morální pád jednoho zpěváka. Následovalo absolutní stažení Matuškových desek z prodejen, zákaz hraní jeho skladeb v televizi a rozhlasu, likvidace připravované zpěvákovy desky Jsem svým pánem i vymazání všech jeho písniček z filmů a televizních pořadů. Takže když se pak vysílal seriál Chalupáři (1975), píseň Když máš v chalupě orchestrion, zněla jen v orchestrální úpravě.
Nový domov našel za oceánem
Matuška se s manželkou a synem Waldemarem (45) usadil na slunné Floridě, odkud pravidelně vyjížděl na turné pro české krajany. Byla to těžká dřina, s dodávkou najezdil tisíce mil a odehrál spoustu koncertů po celých Státech i Kanadě. Po sametové revoluci se Walda vracel do Česka a dělal zde radost svým fanouškům. Jeho domovem ale zůstala už Florida. Do hvězdného nebe se národem milovaná pěvecká legenda odebrala 30. května 2009.
