Článek
Někteří rodiče nutí dělat své děti věci, které je strašně nebaví. Tak jako třeba každý den cvičit na housle nebo na klavír, zatímco jejich kamarádi řádí venku a hrají fotbal. I legendární Petr Bajza z Poláčkovy knihy Bylo nás pět musel z donucení hrát na housle a děti se mu za to smály.
Zato náš nejznámější houslista Pavel Šporcl se dušuje, že jemu se v dětství kvůli houslím nikdo nesmál, ba naopak - byl za hvězdu.
„Měl jsem úžasnou školu a úžasnou partu kamarádů, každý měl nějaký koníček. Já hrál na housle, jeden hrál hokej, další krásně maloval, po škole jsme si šli zahrát fotbal nebo dělat nějaké vylomeniny a pak šel každý odpoledne na ten svůj kroužek, takže já jsem vůbec nebyl divnej, měl jsem opravdu krásné dětství i s těmi houslemi,“ svěřil se Šporcl v pořadu Limuzína, který poběží dnes večer na Óčku.
Ač si každý kluk, pokud chtěl hrát na nějaký hudební nástroj, vybíral spíše kytaru, aby na ni mohl balit holky, Šporcl na sebe upoutal pozornost i jako nadaný houslista.
„Mě si ta škola a třída svým způsobem vážily, chodil jsem na soutěže, které jsem většinou vyhrál, takže jsem donesl ukázat vázu před celou třídu, hrál jsem na besídkách, chodil jsem hrát do domova důchodců i maminkám,“ pochlubil se Šporcl s tím, že ho všechna vystoupení naučila tomu, že nikdy není před svým koncertem nervózní a vyloženě se na něj těší.
