Článek
Byla boubelatá, ale kila navíc byla její velkou výhodou. Antonie Nedošinská (26. 6. 1885-17. 7. 1950) byla právě díky své figuře ideální představitelkou rázných a dobrosrdečných filmových maminek a tetiček. A dokonce měla uvedeno ve smlouvě, že nesmí zhubnout.
Původně se přitom nezdálo, že by se jednou mohla stát velmi úspěšnou a vyhledávanou herečkou. Sebevědomí jí srážela především její matka, podle které nebyla pro tuto profesi dostatečně hezká. Antonie, rozená Valečková, se proto vyučila švadlenou, což se jí později mnohokrát hodilo. Kumšt ji ale lákal i nadále. Tajně proto chodila po večerech do herecké školy Karla Želenského, což rodičům prozradila až ve svých 24 letech. Své první krůčky na prknech, která znamenají svět, absolvovala u kočovné společnosti.
Manžel jí vyšel vstříc
Právě tady poznala svého budoucího manžela Jiřího Nedošinského (†43), který byl zaměstnán v bance. A když ji požádal o ruku, řekl jí, že už nemusí kočovat od štace ke štaci, že může zůstat v domácnosti.
Na to ale ona opáčila, že se bez divadelních prken nedokáže obejít. Nakonec to byl právě Jiří, kdo se kvůli ní vzdal teplého místečka v bance, jen aby mohla hrát i nadále. V roce 1911 se jim narodila jediná dcera Jiřina.
Řevnivost ve Zlaté kapličce
V roce 1919 získali manželé Nedošinských angažmá ve Švandově divadle. Manžel bohužel čtyři roky poté podlehl infarktu a paní Antonie už pak žádnou další známost neměla. V roce 1928 dostala nabídku ze Zlaté kapličky, kde zpočátku čelila ústrkům ze strany některých kolegů (a zejména kolegyní). Těm totiž vadily její úspěchy u filmu, o kterých si většina z nich mohla nechat jen zdát.
S Pištěkem tvořila pár století
Před kamerou se Nedošinská objevila poprvé už v roce 1916, kdy v němém filmu Zlaté srdéčko ztvárnila paní radovou. Skutečnou filmovou hvězdou se ale stala až s nástupem zvukového filmu ve 30. letech. Dodnes je nerozlučně spjata s hercem Theodorem Pištěkem (†65), se kterým velmi často tvořila manželské páry. Však také v anketě, kterou vyhlásila Česká televize, byli zvoleni nejoblíbenější hereckou dvojicí století.
S Nedošinskou se dodnes můžeme setkávat v řadě občas reprízovaných filmů a limonád, jako je třeba Kantor Ideál (1932), Madla z cihelny (1933), Studentská máma, Barbora řádí (oba 1935), Velbloud uchem jehly (1936), Otec Kondelík a ženich Vejvara (1937), Cech panen kutnohorských (1938), Dívka v modrém (1939), Madla zpívá Evropě (1940) aj. Natočila jich bezmála stovku, a ačkoli nám dnes mnohé z nich přijdou jako naivní, ve své době šlo o velké hity, které vyprodávaly kina.
Sázka na špatnou kartu
Antonie Nedošinská se jednou také postarala o pořádný šok, když ve filmu Tonka Šibenice (1930) ztvárnila překvapivě roli bordelmamá. Později v memoárech uvedla, že se rolí tvrdé majitelky nevěstince chtěla vymanit ze svých klasických představitelek maminek a tetiček. Bohužel u diváků to neprošlo a vysloužila si tehdy velkou kritiku.
Nechtěla si zadat s Němci
Kolegové, kteří ji znali, se shodovali, že i ve skutečnosti byla stejně laskavá a dobrosrdečná jako její postavy. Navíc to byla fenomenální kuchařka a velmi zručná hospodyně, která své jediné dceři připravila krásné dětství, i když se jako samoživitelka musela otáčet.
Ohromně se jí také hodilo, že se v mládí vyučila švadlenou. Jak známo, herečky si tehdy musely kostýmy pořizovat na své náklady a ona neměla konfekční velikost. V salonech by se tak nejspíš nedoplatila.
Svou hereckou kariéru ukončila Antonie Nedošinská dobrovolně po začátku druhé světové války. Nechtěla točit pro Němce a dobře věděla, že by s nimi jako velká filmová hvězda musela občas spolupracovat. Naposledy si zahrála s Theodorem Pištěkem v Čapkových povídkách v roce 1947 a v roce 1950 dotlouklo její nemocné srdce navždy.
