Článek
Byl jedním z průkopníků tuzemské kinematografie a patřil také k nejlepším českým režisérům první (a částečně i druhé) poloviny minulého století. Filmy Martina (Maca) Friče (29. 3. 1902-26. 8. 1968) známe a máme rádi všichni.
Vždyť natočil řadu skvostných komedií, například s králem komiků Vlastou Burianem (†70) v hlavní roli, mj. Tři vejce do skla (1937), Když Burian prášil nebo Katakomby (oba 1940), dále s Oldřichem Novým (†83) – namátkou Kristian, Eva tropí hlouposti (oba 1939), Hotel Modrá hvězda (1941), Valentin Dobrotivý (1942) či Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949). A s pány Voskovcem (†76) a Werichem (†75) zase třeba Hej-rup! (1934) nebo Svět patří nám (1937). Z Fričových majstrštyků bychom neměli vynechat ani slavné študácké komedie Škola základ života (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939).
Tento režisér si na konto připsal ještě spoustu dalších úspěšných filmů i crazy komedií hollywoodského střihu a jen stěží by se sem vešly všechny. Jen těch celovečerních natočil bezmála devadesát – v nejlepších časech jich bylo i pět ročně. K řadě filmů napsal také scénář a pod jeho taktovkou vzniklo i několik krátkometrážních snímků. „Když jsem několik dnů nedělal film, měl jsem pocit prázdna,“ svěřil se režisér, který používal umělecké jméno Mac Frič.
Chtěl být pilotem
Frič pocházel ze zajímavé rodiny, kde se to hemžilo vlastenci, intelektuály i dobrodruhy. Jeho pradědeček Josef Václav byl revolucionář, který obhajoval Karla Havlíčka Borovského, a v roce 1848 vedl studenty na barikády. Strýc Alberto zase přivezl do Prahy prvního indiána. Další Frič založil hvězdárnu v Ondřejově a Martinův otec byl vynálezce, který spolupracoval s Františkem Křižíkem. A protože létal, budoucí režisér si nejdřív přál být pilotem. Někdy v sedmi letech se ale zamiloval do filmu, protože v kině zhlédl svůj první, mládeži nepřístupný snímek Matčino srdce.
„Kýč kýčů“ vyšel na 30 tisíc
Fričovou samostatnou prvotinou je němý snímek Páter Vojtěch z roku 1928. Nabídku tehdy dostal od Karla Lamače (†55), který v něm hrál hlavní roli, a nechtěl proto stát i za kamerou. Frič v něm jako první použil umělý déšť a blesky, což byly na tu dobu nezvyklé efekty a triky.
A mělo to úspěch. Rázem se o něm začalo mluvit jako o mladém, nadějném filmaři. Ještě předtím však pod dohledem Emana Fialy (†71) natočil snímek Proč se nesměješ, podle jeho pozdějších sebekritických slov šlo o kýč kýčů. Film točil na vlastní náklady doma v kuchyni a vyšlo ho to na 30 tisíc korun. Tehdy se na něj složila celá rodina, která také zastavila rodinné šperky.
Našel tu pravou do nepohody
Při natáčení Pátera Vojtěcha se sblížil s herečkou Suzanne Marville (†66; vlastním jménem Marta Schöllerová). Přestože byla o sedm let starší než on, dvakrát rozvedená a se dvěma dětmi, v manželství jim to klaplo. Vydrželo třicet let a přestálo i sázku tří prvorepublikových hvězd o to, která ho první svede.
Spokojené soužití ukončila až Suzannina smrt. Herečka se objevila i ve všech jeho němých snímcích, její kariéru však utnul nástup zvukového filmu. Frič jako milující manžel ale pro ni uplatnění našel. Postavil rodinnou vilu v Hodkovičkách a z herečky se stala paní domu. Ale kdykoli bylo třeba, fungovala i jako jeho schopná asistentka.
Lékaři mu zakázali alkohol
Martin Frič se u filmu prosadil i po únoru 1948 – vstoupil do KSČ a samozřejmě natočil i pár dobově poplatných věcí, například Zocelení (1951). Pytlákovu schovanku dobové publikum nepochopilo, a tak divácký úspěch slavil až s filmem Císařův pekař – Pekařův císař (1951). Ani tomuto příběhu se ale nevyhnul agitační podtext.
Co bylo horší, už za protektorátu začal Frič pít víc, než je zdrávo. Důvodem bylo, že aby mohl točit české, musel dělat i německé filmy. Závislost na alkoholu se prohloubila po smrti jeho ženy v roce 1962. Lékaři mu pití později zakázali, protože měl rakovinu.
O jeho úmrtí, od kterého nyní uplyne 55 let, kolují dvě verze. Jedna zmiňuje sebevraždu – když k nám 21. srpna 1968 vtrhla „spřátelená vojska“, otevřel si ze žalu lahev koňaku a vypil několik skleniček. Nazítří ho doma našli v bezvědomí a krátce poté Frič zemřel. Jeho adoptivní dcera Marta Fričová ale uvedla, že žádnou sebevraždu nespáchal, protože 21. 8. byl již v nemocnici a zemřel tam na rakovinu.
