Článek
Co jiného by dělala spisovatelka během nouzového stavu, než aby psala. Halina Pawlowská (69) během jarní karantény napsala svoji v pořadí už třiatřicátou knihu s názvem Zážitky z karantény, která je vlastně deníčkem toho, co se u ní doma dělo a také vařilo.
„Od své puberty píšu příběhy. Aby je člověk mohl psát, musí plánovat. Musí vidět začátek a tušit konec. Tenhle způsob myšlení mi pomáhá i při vaření. Vždy několik dní dopředu vím, co budu vařit. Vím, že si musím obstarat suroviny a snažím se střídat jídla tak, abychom měli dost zeleniny, masa i vlákniny. Podotýkám – všichni u nás doma jsou štíhlí. I psi. Jen já ne. A jsem ráda, že chutná naší babičce, které je devadesát dva let, a i díky mé stravě se cítí fit,“ popsala provázanost svých dvou vášní Halina Pawlowská.
Spisovatelka celé jaro strávila ve svém domě, přesto nouzi o zážitky neměla. Karanténu totiž trávila čtyřgenerační rodina společně. S Halinou bydlí její dvaadevadesátiletá tchyně, přítel, dcera s manželem, syn, sestřenice a vnouček.
„Myslím, že mně tolik stereotypy nevadí. Dávají mi nějaký pocit jistoty. Jsem ráda, když dny probíhají zhruba stejně. Chybělo mi to. Možná, že by mi to lezlo brzo na nervy, ale zatím ještě ne. Možná je to díky vnukovi, který dává mým dnům dynamiku, můj vnuk skáče po schodech jako stádo koní, řve jak tur, dupe jako buvol a piští jako obrovská myš. Když se spojí s naším půlročním štěnětem a honí se, je po stereotypu," míní.
"V neměnnosti dní mi taky nesmírně pomáhá práce pro Český rozhlas. Připravuji pro něj denně pořad Minutky a pak ještě sobotní hodinovky Co Čech, to Němcová. Je to dost tvůrčí práce. Musím si pořady připravit, vymyslet, načíst, namluvit, nahrát. takže vlastně pořád honím čas a nestíhám,“ dodala.
Kniha Zážitky z karantény měla být pokřtěna ve velkém stylu. Shromáždit třiatřicet kmotrů ale vzhledem k vládním nařízením nebylo možné. Proto se letos křtilo po internetu. „Oslovila jsem kamarády ze showbyznysu, které mám ráda a kterých si vážím. Někdy jsem poprosila i jejich děti a taky jsem požádala o kmotrovství pár osobností, které sice znám a ony mě taky, i když nejsme nijak důvěrní. Spojují nás ale sociální sítě,“ vysvětlila Halina, jak vybírala své kmotry a kmotřičky.
