Článek
Kdo by neznal Bábu Tutovku, která byla maskotem někdejší televizní loterie? Anebo senilní babičku z Troškovy série Slunce, seno… (1989, 1991), kterou rodina Škopkových vynášela v posteli na dvorek na sluníčko? Nebo také děsivou smrtku, která s pomocí kosy roztáčela lustr v hospodě v pohádce Honza málem králem (1977)?
Nesmíme zapomenout ani na průvodkyni (nebo snad průvodce?) ve filmu Jára Cimrman ležící, spící (1983). Všechny tyhle i mnohé další figury ztvárnila velmi přesvědčivě herečka Valerie Kaplanová (12. 9. 1917-13. 5. 1999), kterou filmaři objevili až v roce, kdy jí bylo 50 let. Pak šla ale z role do role a hrála do poslední chvíle.
Herečka s extrémně štíhlou, až vyzáblou postavou se narodila právě před 105 lety. Do svých 11 let vyrůstala ve Vídni, poté se její rodina vrátila do Čech, nejdříve do Hlinska a pak do Prahy. Zde budoucí herečka absolvovala měšťanku, odbornou školu pro ženská povolání, Anglický institut a soukromou jazykovou školu Lingua. Ve svém pracovním průkazu měla tehdy uvedenou znalost angličtiny, němčiny, psaní na stroji a těsnopisu.
Ze seriózní profese sešlo
Původně se proto zdálo, že se bude věnovat nějaké „seriózní“ profesi – v jejím případě šlo o práci sekretářky, ale pak se situace změnila. Valerii Kaplanovou vždycky bavilo divadlo, dokonce ochotnicky hrála, a tak se po druhé světové válce rozhodla zariskovat.
Pověsila administrativu na hřebík a nastoupila do divadla. Nejprve do Zemského divadla v Liberci, poté vystřídala několik dalších oblastních scén, a nakonec se usadila natrvalo v Pardubicích.
Čím tučnější, tím lepší
Lehce skřípavý hlas a vyzáblá postava byly hlavními devízami Valerie Kaplanové. Nejnižší váhu – 34 kg – měla krátce po válce. A to přitom měřila 170 cm! Když točila Slunce, seno a pár facek (1989), vážila o pouhých pět kilo víc. Žádná anorektička nebo bulimička to přitom nebyla. Velkou část jejího jídelníčku tvořilo sice ovoce a zelenina, ale potrpěla si také na tradiční česká jídla, jako třeba cmundu, škubánky nebo houbového kubu.
Herečka také zbožňovala tzv. tlusté maso – čím tučnější, tím lepší. Chutnaly jí bublinky v limonádách i v šampusu a nepohrdla ani vysoce kalorickým rumem. Na muže štěstí neměla. Byla vdaná jednou za úředníka Národní banky Vladimíra Tláskala, se kterým se ale brzy rozvedla. Podle ní za války projedl všechny peníze.
Budete hrát indiánskou babičku
Role stařen dostávala brzy kvůli předčasně zestárlé tváři. Babičku v Jiráskově Lucerně hrála krátce po dosažení padesátky, a když hrála smrtku v pohádce Honza málem králem, nebylo jí ani 60 let. Ona sama si na adresu svých vrásek poznamenala: „Teď už jsem babi nehezká a scvrklá, mně to v civilu nevadí, a pro film to je dobře, jak mně posledně řekl při natáčení pan produkční: Budete hrát indiánskou babičku, a víte proč? My jsme totiž v Praze žádnou jinou tak vrásčitou herečku nesehnali.“ Tehdy se jednalo o televizní adaptaci románu Grahama Greena Honorární konzul (1991).
Líbila se všem divákům
Protože Kaplanová ovládala výborně jazyky, zájem o ni projevili i zahraniční filmaři. Objevila se mj. v britském thrilleru Proces (1993), americko-francouzském hororu Giorgino (1994) nebo německo-britském dramatu Mutters Courage (1995).
Ji samotnou překvapila nejvíc popularita Báby Tutovky: „Nikdy bych nevěřila, že Tutovka vyvolá takový poprask. Vždyť já pomalu nemohla ani do krámu pro chleba. Každý na mě volal Bábo Tutovko!“ uvedla v jednom rozhovoru.
Představitelka Báby Tutovky byla sympatická divákům všech věkových kategorií – oceňovali její elán a optimistické založení. I ve vysokém věku měla kolikrát víc energie než její mnohem mladší kolegyně. A Kaplanovou uznávala i nejmladší divácká generace, která bez problémů přijala, když jednu chvíli moderovala oblíbený hudební pořad Eso, jehož tradiční tváří byla mladičká Tereza Pergnerová.
S Valerií Kaplanovou jsme se setkali naposledy v české pohádce Šmankote, babičko, čaruj! (1998). Krátce poté podlehla zákeřné nemoci, se kterou bojovala od druhé poloviny 90. let.
