Článek
V roce 1990 bylo Bořku Slezáčkovi (57) třiadvacet let a byl ve čtvrtém ročníku na vysoké škole. „Zbývaly mi ještě čtyři semestry do konce a pak jsem vyrazil do světa,“ říká s tím, že změna poměrů ho příjemně překvapila, ale, jako mnohé, i zaskočila.
Jediné, čím si byl jistý, bylo to, že chce cestovat a živit se hudbou a herectvím. Splnilo se mu obojí, k současnému pohodovému životu ale vedla dlouhá cesta.
Začátek devadesátek byl pro Bořka Slezáčka ve znamení bezstarostnosti.
„Dost jsem pak tedy cestoval a vedl takový plážový život. Nic jsem nebudoval, ani jsem neměl žádný vážný plán. Potkával jsem různé lidi, chvíli někde pobyl, pak šel zase jinam. Dělal jsem všechno možné. Bylo to fajn,“ vzpomíná s tím, že to byla i pěkná divočina a některé zážitky jsou nepublikovatelné.
Do Prahy se Slezáček vrátil ve druhé půlce devadesátých let. „Z toho pohledu to pro mne samozřejmě, jako pro spoustu lidí, byla fajn doba, nové možnosti, volnost. Já jen, upřímně, úplně nevěděl, jak s tím naložit. No a naložil jsem s tím pak tak, že se ze mě stal nejdříve opilec a nakonec herec,“ říká.
O boji s alkoholem dnes Bořek otevřeně mluví, už několik let je čistý.
