Článek
O Hugo Haasovi tvrdila, že by pro vtip zabil vlastní babičku, ani ona však za svým největším životním učitelem nezůstávala pozadu! Řeč je o Adině Mandlové (†81), která nebyla jen ženskými půvaby oplývající loutkou. Důkaz o tom, že byla Adina ženou chytrou, inteligentní a smysl pro humor byl jejím denním kořením, podává její soukromá korespondence s přáteli z různých životních etap. Posuďte sami.
1. Svatopluk Beneš
S populárním milovníkem se Adina setkala nejprve jako herecká partnerka ve filmu Otakara Vávry Pacientka doktora Hegla (1940). Brzy z toho byla láska jako trám, která vydržela téměř rok. Mandlová o osm let mladšího hezouna uvedla nejen do velkého světa, ale vyučila i na poli lásky. Beneš na herečku i po letech vzpomínal s něhou a ve svých pamětech Být hercem zveřejnil i několik dopisů z doby, kdy byla jejich vzájemná láska na vrcholu. Z léčení na Slovensku psala Mandlová milovanému Sváťovi tyhle řádky:
„Teď už mi jen chybí, abych potkala na procházce medvěda, jinak je moje představa o naprosté odloučenosti od civilizace komplet. Tak Ti jsem na to šla úžasně chytře, jako vždy a na všecko a v úmyslu opálit si celou kostru, svlékla jsem se na balkóně donaha. Opálená sice nejsem, ale za to mám takového housera, za jakého by se ani statný šedesátník nemusel stydět, kačer Donald je proti tomu pouhý výrostek. Lékaři si mnou ruce, konečně mají na mně co léčit. Už mysleli, že bude mrtvá sezóna, a najednou kšeft se hejbá, já stůňu.“
2. František Čáp
S homosexuálním režisérem, jehož hvězda v českých luzích a hájích vyšla na začátku druhé světové války po uvedení filmů Ohnivé léto (1939) a Babička (1940), udržovala Adina kamarádský vztah celý život. Pod jeho vedením herečka excelovala jako lehká holka Kiki ve filmu Noční motýl (1941). V roce 1948 Mandlová emigrovala do Anglie, Čáp o rok později do Německa. Když se herečka v roce 1950 léčila s tuberkulózou ve švýcarském sanatoriu, psala svému kamarádovi do Mnichova následující:
„Milý Františku, musím Ti ještě jednou poděkovat a zároveň sdělit, jak je mi nesmírně líto, že si tu slečnu kurvu nemůžu přijet zahrát. Obávám se, že budu- li žít dlouho v Anglii, zapomenu úplně, jak se ty rajdy hrajou, tam bych si nejvejš mohla okouknout komtesu Hortensii. Ale doufám, že se ještě někdy vyskytne příležitost si u Tebe zahrát nějakou tu záhadnou cizinku, potřebovala bych to jako sůl, dostat se někam, kde mít legraci není shocking. Mezi herci v Anglii se jeden moc nepobaví, oni berou všecko tak strašně vážně a všecko rozebírají a o všem debatujou, jako by v každé roli byl zakuklenej nejmíň Macbeth.“
3. Ferdinand Peroutka
Jednoho z nejvýznamnějších českých novinářů poznala Mandlová na začátku třicátých let coby přítelkyně Huga Haase a čekatelka na filmovou slávu v intelektuální partičce zvané Táflrunda. Do té patřily takové osobnosti jako Jan Masaryk, Werich s Voskovcem či Karel Poláček. Peroutka, který žil podstatnou část svého života po emigraci v New Yorku, s Mandlovou udržoval písemný styk až do konce života. V časopise Dějiny a současnost před lety vyšla vzájemá korespondence obou z posledního roku Peroutkova života. Mandlová, která v té době pobývala na Maltě a existenčně se jí nedařilo, neztratila v písemném projevu vtip ani sebeironii:
„Zkrátka se nám ten ráj tady úplně posral a moc uvažujeme o emigraci někam jinam. Ale kam? Všecko ostatní je nad naši kapsu a do Anglie zpátky by mě nedostalo ani písemné pozvání od královny. Ovšem s prodáváním domů je ta největší potíž, dnes můžeš dostat dům se zahradou a bazénem, který kdysi stál padesát tisíc za pouhých deset, a ačkoliv jsme se snažili tu naši chajdu prodat, nikdo to nechce koupit. Ale zatím si žijeme dobře a klidně, co už taky můžeme dělat, jedni se bojí i nahlas promluvit i před zdejšími maltézskými přáteli natož něco kritisovat. Tak jsme většinou sami a hrajeme si s pejskem. Ta čuba vlastně není zvíře, to je lepší duh člověka, všemu rozumí, a samozřejmě je hlavou rodiny.“
