Článek
Mezi československými normalizačními seriály patří dodnes k těm nejméně závadným a pravidelně reprízovaným. Řeč je pochopitelně o seriálu Chalupáři, který se na obrazovkách objevil poprvé 23. listopadu roku 1975. Jak seriál vznikal? Kdo měl hrát hlavní roli? Kolik vydělávali herci?
Hledání názvu
První verze scénáře V. P. Borovičky a F. Vlčka začala vznikat v roce 1973. Celý nápad tehdy v televizi posvětil Vladimír Dvořák. Režisér František Filip považoval svůj nejsledovanější seriál zpočátku za „obyčejné spotřební zboží“ a nebyl námětem příliš nadšen. Nakonec se ovšem režie ujal.
Dnes již kultovní název byl ovšem prací pečlivého brainstormingu. Původně se seriál měl jmenovat Chudák dědeček a posléze Jak se zbavit dědečka. Režisér nebyl jediný, komu se ani jeden z názvů nezamlouval. Pak jeden z dramaturgů přišel s názvem Chalupníci. Z drobné úpravy nakonec vznikli dnes už kultovní Chalupáři. Ti se začali natáčet v roce 1974.
Sovákův triumf
Seriál by pravděpodobně vypadal úplně jinak, kdyby v něm nehrál hlavní roli Evžena Humla právě Jiří Sovák. V roce 1973 si tvůrci mysleli původně na Jaroslava Marvana, který v té době pomalu prohrával nerovný boj s rakovinou. Scénář se tak při psaní posléze přizpůsoboval oblíbenému herci Františka Filipa Janu Pivcovi.
Ani ten už na tom zdravotně nebyl nejlépe. V okamžiku, kdy už Pivec nebyl schopen chodit bez dvou francouzských holí, hledal se další vhodný hrdina. Šťastná volba padla na Jiřího Sováka, který si svou životní seriálovou roli prošpikoval improvizacemi a vymyslel třeba také to, že Evžen Huml bude mít neustále na hlavě bekovku.
Schmitzerova protekce
O tom, že se otec Sovák a syn Schmitzer rozešli ve zlém a nekomunikovali spolu, se popsaly stohy papíru. V době vzniku Chalupářů to ovšem ještě bylo jinak. Synovi se snažil Sovák jako milující otec pomoci i v branži, kde jsou herečtí potomci generačním souputníkům většinou trnem v oku.
Roli Humlova vnuka Slávka dostal Jiří Schmitzer na přímluvu svého táty. „Tenkrát mě poprosil, abych dal jeho klukovi roli, udělal jsem to a byl skvělý,“ vzpomínal později režisér Filip. Podobný vzorec se nejspíš odehrál i později při natáčení filmu Marečku, podejte mi pero! (1976). Tam už Schmitzer nehrál vnuka, ale syna Jiřího Sováka.
Nejlépe placený Menšík
Chalupáři měli na svou dobu zřejmě také díky jménu režiséra Františka Filipa, jenž měl za sebou v té době již seriály F. L. Věk (1971) a Byl jednou jeden dům (1974), bombastické obsazení. Hlavní představitelé Jiří Sovák a Josef Kemr si za seriál, jehož jeden díl se natáčel přibližně deset dní, tehdy vydělali sumu 70 000 korun.
Nejlépe placenou hvězdou Chalupářů byl však Vladimír Menšík, který se objevil v roli řidiče autobusu Tondy Čiháka. V polovině sedmdesátých let Menšík uváděl cyklus Bakaláři a těšil se ohromné popularitě. Možná také proto si za 9 z 11 dílů Chalupářů (neúčinkoval ve všech) vydělal 108 000 korun československých.
Zakázaný Matuška
V sedmdesátých letech popularita Waldemara Matušky pozvolna upadala. Domácí pop music kraloval Karel Gott s hity Karla Svobody, v oblibě byl stále Václav Neckář, vycházela hvězda Jiřího Korna. Chalupáři o mnoho let předběhli dnešní trend seriálových písní a Matuška měl zase velký hit.
Píseň Luboše Fišera Když máš v chalupě orchestrión doslova zlidověla. Možná ale nevíte, že po Matuškově emigraci byla píseň z titulků odstraněna a nahrazena orchestrální verzí bez zpěvu. S ní i Matuškovo jméno v titulcích. V původní verzi se známou hitovkou se Chalupáři reprízovali zase po roce 1989.
