Článek
Některé české filmy už dnes patří k národnímu zlatu a my je máme z nespočtu televizních repríz zafixované tak dobře, že bychom celé pasáže mohli recitovat zpaměti. Pojďte si s námi připomenout pětici důvěrně známých a oceňovaných českých snímků, které mohly díky odlišnému hereckému obsazení vypadat úplně jinak.
Eva tropí hlouposti (1939)
Slavná komedie Martina Friče, která definitivně udělala hvězdu z herečky Nataši Gollové, měla původně jinou hlavní představitelku i název. Na hlavní roli ztřeštěné Evy byla po úspěchu filmu Kristián (1939) angažována v té době nejzářivější hvězda Adina Mandlová. Ta se však těsně před natáčením z tohoto filmu vylhala a dala přednost Otakaru Vávrovi, který natáčel drama Kouzelný dům (1939). Sama Mandlová do hlavní role doporučila Natašu Gollovou, která měla ve filmu hrát Elišku Záhorskou, do níž se zamiluje Oldřich Nový. Tu roli nakonec Frič také na doporučení Mandlové obsadil půvabnou Jiřinou Sedláčkovou. Po úspěchu filmu byla největší soupeřkou Mandlové o přízeň publika právě Gollová.
Císařův pekař- Pekařův císař (1951)
Notoricky známá historická komedie by dnes asi vypadala úplně jinak, kdyby film režíroval Jiří Krejčík. Ten se však nesnesl s představitelem hlavní dvojrole Janem Werichem. Zlé jazyky dokonce hovoří i o fyzické potyčce obou mužů přímo na place. Režie se nakonec ujal Martin Frič a s ním se změnilo i herecké obsazení. Dívku Sirael, již měla původně hrát Irena Kačírková, si ve filmu nakonec zahrála o třináct let starší Nataša Gollová, která se tak po nucené pauze vrátila před kameru. Hraběnku Stradovou měla původně hrát Ljuba Hermanová, z filmové verze však máme zafixovanou Marii Vášovou. Scottu měl místo Franty Černého hrát Saša Rašilov. Nepřekonatelný magistr Kelley Jiřího Plachého byl dalším přeobsazeným hereckým partem. Původně byla role nabídnuta Karlu Högerovi.
Vlčí jáma (1957)
Drama Jiřího Weisse oceňované nejen u nás, ale i v zahraničí, vystřelilo na oběžnou dráhu hvězdu Jany Brejchové. Všechno ale mohlo být úplně jinak. O roli citlivé schovanky Jany mladinká Brejchová na kamerových zkouškách soupeřila s půvabnou Janou Rybářovou, která už byla v té době hvězdou a měla za sebou hlavní role ve filmech Stříbrný vítr (1954) či Legenda o lásce (1956). Režisér se rozhodl pro zkušenější Rybářovou. Když jí volal, aby jí oznámil, že roli získala, dozvěděl se od její matky zdrcující zprávu o hereččině smrti. Nešťastně zamilovaná Rybářová sužována psychickými problémy spáchala sebevraždu. Ve filmu nakonec vedle Jiřiny Šejbalové v roli majetnické Kláry zářila Jana Brejchová.
Ostře sledované vlaky (1966)
Také Oscarem ověnčený snímek Jiřího Menzela měl mít původně úplně jiného hlavního představitele. Režisér chtěl do titulní role Miloše Hrmy obsadit Vladimíra Pucholta a o roli spolu i jednali. Pucholt už byl v té době ale zasmlouván také pro Krejčíkův film Svatba jako řemen, jehož natáčení se protahovalo. V jednom okamžiku Menzel dokonce uvažoval, že by si roli zahrál sám, ale připadal si na ni starý. Nakonec přišel s nápadem obsadit do filmu Václava Neckáře. Také slavná razítkovací scéna s nahým pozadím v podání Josefa Somra a Jitky Zelenohorské mohla vypadat jinak. Posuďte sami. O roli Zdeničky Svaté se ucházela mladičká Helena Vondráčková a odmítla ji Iva Janžurová. Role výpravčího Hubičky byla nabídnuta Rudolfu Hrušínskému, který v té době točil jiný film.
Tři oříšky pro Popelku (1973)
Největší vánoční klenot televizních obrazovek úzce souvisí s nehynoucí popularitou Libuše Šafránkové. Možná ale nevíte, že režisér Václav Vorlíček si do hlavní role vybral úplně jinou herečku. Jana Preissová již roli přijala, záhy však zjistila, že je v očekávání. Jak se ukázalo, tak by v době natáčení byla v pokročilém stádiu těhotenství. Vorlíček oslovil Libuši Šafránkovou, která ovšem s přijetím dlouho váhala a chtěla dát přednost inscenaci v Činoherním klubu. Rozmluvil jí to údajně až Jan Kačer. O tom, kdo si zahraje prince, také režisér neměl jasno hned. Uvažovalo se o mladičkém Janu Hrušínském. Roli už měl slíbenou Jaroslav Drbohlav. Vorlíček si nakonec vybral úplně neznámého Pavla Trávníčka, kterého museli kvůli moravskému přízvuku předabovat a Drbohlav se musel spokojit s rolí princova pobočníka Vítka.
