Článek
První dlouhohrající album vydala před čtyřiceti lety, prodala více než milión a půl nosičů a v anketě Zlatý slavík mezi zpěvačkami si třikrát odnesla prvenství. Řeč je o zpěvačce Petře Janů (71), jejíž hvězdnou kariéru lemuje celá řada hitů. V repertoáru má rockové pecky, kantilény i zamilované balady. Jak na vznik songů, které svému publiku zpívá s úspěchem i po letech, vzpomíná sama zpěvačka?
Motorest
„Titulní písnička Oty Petřiny a Zdeňka Rytíře z mé první dlouhohrající desky je fenoménem, dnes si ji se mnou na koncertech zpívají už tři generace. Moc se neví, že když poprvé zazněla na Bratislavské lyře, dostala od poroty jen dva body a propadla. Za ní se umístila už jen písnička Měla na očích brýle od Karla Zicha s jedním bodem. Singl, který potom s těmito dvěma písničkami vyšel, pak asi půl roku vedl žebříček prodeje.“
Jedeme dál
„Tohle byla původně odložená písnička ze šuplíku Petra Jandy, kterou jsme připravili pro turné s Olympicem, kde jsem zpívala jako host. Při koncertech žádný extra úspěch nezaznamenala. Potom se u nás doma, mimochodem v bytě, kde nyní po letech zase bydlím, natočil ten slavný klip, který zná snad každý v republice. A byla to bomba. V tehdy populárním pořadu Hitšaráda písnička vyhrála celoroční hlasování. Dodnes ji zpívám na svých koncertech a občas i s Olympicem. Lidi ji milují.“
Moje malá premiéra
„Tenhle italský megahit jsem nazpívala jako pravověrná rockerka se skřípěním zubů. Byla jsem na indexu, takže to byl tehdy jediný způsob, jak se dostat na obrazovku. Natočila jsem ji do jednoho z prvních dílů populárního pořadu Možná přijde i kouzelník a odjela na šest neděl zpívat do SSSR. Když jsem se vrátila, byl z toho takový hit, že si publikum vyžádalo vydání singlu. Písnička mi tehdy udělala takový pomyslný můstek z rocku do popu a já ji zpívám dodnes.“
S láskou má svět naději
„Tahle písnička měla být původně o něčem úplně jiném. Když Eda Krečmar přinesl první romantický text, viděla jsem se, jak v růžových šatech rozevlátá běžím jarní loukou a přejel mi po zádech mráz. Eda nakonec písničku Karla Svobody opatřil tímhle novým nadčasovým textem a byl z toho hit. Nikdy nezapomenu na Karla Svobodu, kdy zářil jako malý kluk, když v ruce třímal Zlatou bratislavskou lyru. Psal se rok 1986, a to bylo snad jediné ocenění, které mu ještě chybělo.“
A pak že je to hřích
„S mým mužem jsme jednou rozhlásili, že sháníme materiál na novou desku. Všichni grafomani z republiky nám začali posílat materiál a byla to hrůza. V té době u nás zazvonil nenápadný kluk, že má pro mě píseň. Zelenka ho málem shodil se schodů, on nicméně u nás v předsíni na botníku nechal kazetu. My si to pro zajímavost poslechli a okamžitě jsme autora začali shánět, abychom se mu omluvili. V té době to byl docela oříšek. Později mi Pavel Drešer napsal ještě jeden hezký song.“
