Článek
Když Jiří Wimmer (†57) recitoval Bezručovu báseň Ostrava a prokládal ji mohutným kuřáckým kašlem nebo když učil hrát na housle svého kamaráda, zpěváka Karla Černocha (†64), publikum se válelo smíchy.
A jeho „maďarština“ byla kapitolou sama pro sebe. Kolega Ladislav Gerendáš (72) jednou vyprávěl, že když Wimmera zaslechla jeho maďarská příbuzná, s údivem řekla: „Slyším maďarštinu, ale nerozumím ani slovo.“
Jiří Wimmer by se v těchto dnech dožil 76 let – narodil se 21. září 1943. Už na základní škole rád bavil spolužáky a dokázal rozesmát i kantory. Není proto divu, že nakonec nastoupil na pražskou DAMU, kterou ukončil v roce 1965. Po absolutoriu zamířil do ostravského Divadla Petra Bezruče a autorsky působil také v místním divadélku Waterloo. To ale bylo za normalizace zrušeno.
Velké role nepřicházely
Později vystupoval i v legendární Ypsilonce a na řadě dalších scén, stálé angažmá ale odmítal. Chtěl si uchovat svobodu. Možná ke své škodě – chtěl se stát českým Mr. Beanem a zároveň toužil po velkých charakterních rolích. Jenže ty nepřicházely.
Je možné, že právě absence těchto nabídek v něm vyvolávala dojem, že si jeho talentu nikdo pořádně neváží. A tak se ocitl v bludném kruhu. Kolem sebe sice rozdával radost a smích, ale jako spousta dalších komiků se utápěl ve smutku.
Problémy řešil alkoholem a kvůli nadměrnému pití nakonec získal nálepku problémového umělce. Přestože pozvánky na představení dostával, mnohdy se na ně vůbec nedostavil nebo je nedokázal odehrát. Bohužel závislost jeho talent ničila a vedla až k jeho sebelikvidaci.
Pravý renesanční člověk
Nebyl to pouze výborný klaun, ale i kvalitní herec, velmi talentovaný muzikant a kreslíř, básník a sportovec. Bavil ho nohejbal, měl rád ženy, rád a dobře vařil. Jiří Wimmer žil zkrátka naplno, intenzivně prožíval radost a bolest i obě svá dramatická manželství.
V prvním se mu narodila dcera Michaela, druhé bylo bezdětné. Příčinou manželských sporů a rozchodů byl jeho neutuchající zájem o něžné pohlaví a pochopitelně i alkohol.
Nedokázal abstinovat
Čtyřikrát se pokusil o sebevraždu – poprvé se chtěl otrávit léky, napodruhé si podřezal žíly, potřetí se bodl do břicha a počtvrté se chtěl zastřelit. Třikrát se také léčil v Bohnicích. Po návratu domů dokázal vždycky nějaký čas abstinovat, ale pak se vše vrátilo do původních kolejí.
Náhoda, nebo promyšlený čin?
Smrt, kterou se snažil přivolat, si Jiřího Wimmera nakonec našla sama - 24. ledna 2001 přelézal na pražském „Kulaťáku“ přes zábradlí, které odděluje chodník od silnice, a srazil ho autobus.
Pitva zjistila, že měl v krvi 2,4 promile alkoholu. Zda šlo o jeden z jeho dalších pokusů o sebevraždu, nebo o nešťastnou náhodu, se už nikdy nedozvíme. Wimmer svého času uvedl v encyklopedii Kdo je kdo, že se řídí výrokem jednoho Skota, který na smrtelné posteli řekl synovi: „Milý hochu, nikomu nic nevysvětluj, stejně je to zbytečný.“ Stejně zbytečná byla i hercova smrt…
