Článek
Byl dramatickým typem, ztělesňoval silné, rozhodné a mužné postavy. Petr Haničinec (15. 9. 1930-7. 11. 2007) byl také výborný dabér a muž s velkým kouzlem osobnosti. Na divadelních prknech tíhl k charakternímu herectví. Od roku 1962 působil více než tři desítky sezón v Divadle na Vinohradech, kde nastudoval skoro sedmdesát rolí.
Opora vinohradské scény
Svůj robustní zjev podtrhoval Haničinec příjemným, hlubokým hlasem. Velmi dobře mu sedly různé složité charaktery: padouchové, zločinci i zemití a furiantští chlapi s vnitřním temperamentem a elánem.
Že to byl herec velkých postav a mimořádných kvalit, potvrdila i jeho kolegyně a pozdější ředitelka vinohradské scény Jiřina Jirásková (†81): „Patřil dlouhá léta ke sloupům vinohradského divadla v Praze, kde odehrál velký repertoár. Já sama vzpomínám na spolupráci s ním například v Hemingwayově příběhu Komu zvoní hrana.“ Haničinec exceloval také v inscenacích Faust, Léto, Barbaři, Král Krysa, Generálka, K domovu se dívej, anděli či Mistr a Markétka.
Velkou devízou byl jeho hlas
Filmaři mu tolik příležitostí nedali, přesto během kariéry odehrál několik výrazných postav. Viděli jsme ho mj. v seriálech Žena za pultem (1977), Dobrá voda (1982) nebo Cirkus Humberto (1988). Z filmů připomeňme Proti všem (1956), Stín létajícího ptáčka (1977), Kam nikdo nesmí (1979) či Čas sluhů (1989). Jeho hlasem k nám promlouvají také nejrůznější pohádkové postavičky i roztržitý inspektor Columbo či koktavý císař Claudius.
„Byli jsme blbě odvážný…“
Haničinec měl jeden velký dar – na ženy působil jako magnet. Však si také jejich přízně uměl užívat. A asi není divu, že se stačil i čtyřikrát oženit. První, ještě napůl dětskou lásku prožil za druhé světové války, když mu bylo 14 let. Jeho milá byla židovka a povinnou žlutou hvězdu nosila schovanou. Zamilovaný Haničinec ale tvrdil, že není zač se stydět a trval na tom, aby ji při jejich procházkách vystavovala na odiv. „Byli jsme blbě odvážný,“ komentoval později v dokumentu České televize.
Se Štěpánkou byli spíš kamarádi
Svou první manželku Štěpánku, rozenou Hubáčkovou, poznal na DAMU. Vzali se ještě za studií a měli spolu dceru Alexandru. Hned po absolutoriu je ale rozdělila práce.
Zatímco on zamířil do divadla v rodných Pardubicích, jeho žena Štěpánka Haničincová (†68) nastoupila do Čs. televize v Praze, kde se stala hvězdou pořadů pro děti. „Naše partnerství bylo víc kamarádstvím než manželstvím a časem jsme se přirozeně rozešli,“ řekla o jejich vztahu Haničincová.
Princezna Lada se trápila
Hercovou další manželkou se později stala Marie Kyselková (†83), princezna Lada se zlatou hvězdou, která už během natáčení pohádky nosila pod srdcem jeho syna Ondřeje. Krásná plavovláska byla opravdu zamilovaná, jenže Haničinec měl divokou bohémskou povahu a s věrností si příliš hlavu nelámal.
Pověstné prý byly i jeho noční tahy s kolegou a velkým kamarádem Vladimírem Menšíkem (†58). Kyselkovou jeho milostné úlety trápily, přesto mu všechny excesy tolerovala dlouhých 15 let. Pak pohár její trpělivosti přetekl a došlo na rozvod.
„Zkrocení zlého muže“
Potřetí se Haničinec oženil s rozhlasovou moderátorkou Evou Kopeckou. Kvůli jejich dominantním povahám však manželství rovněž dlouho nevydrželo. „Zlého muže“ zkrotila až čtvrtá žena Radmila Pleskotová, která pracovala jako zlatnice. Však také jejich manželství vydrželo víc než dvacet let. Manželka mu byla velkou oporou v čase, kdy jako zázrakem přežil těžkou autonehodu i později, kdy vážně onemocněl. Rozdělila je až jeho smrt, od které v těchto dnech uplynulo právě 15 let.
