Článek
Patří k našim nejoblíbenějším hercům a má ten vzácný dar, že vynikne i ve vedlejší roli. Jako příklad může posloužit jeho pekelný kníže Lucifer XIV. v pohádce S čerty nejsou žerty (1984), kterým se Karel Heřmánek (76) navždy zapsal do paměti všech diváků.
Jak má vypadat správný čert
Na natáčení Čertů si Heřmánek podle svých slov stále občas vzpomene. „Bylo to příjemné, bavilo nás to. Bylo výborné obsazení, výborná parta tam byla, Hynek Bočan bezvadný režisér, scénář krásný. Práce mě těšila,“ řekl letos novinářům na zlínském festivalu pro děti a mládež.
To, že postava Lucifera byla Heřmánkovou jedinečnou kreací, potvrdil i režisér Hynek Bočan (84), který při jiné příležitosti prohlásil: „Čerti pro mě byli naprosto nová zkušenost, nový žánr. A Lucifer Heřmánek mi moc pomohl. Byl první natáčecí den, řekl jsem – kamera – a on začal řádit. Doslova! Koukal jsem jako blázen. Šel jsem za ním a říkám mu: ‚Karle, co to děláš? Ty jsi zešílel!‘ A on: ‚Co je? To je čert! Co čert? To je Lucifer. To takhle prostě musím.‘ Nechal jsem ho tedy hrát a tu postavu udělal dokonale. Hned se toho chytl Nárožný a s gustem se vyřádil na svém přiopilém kaprálovi.“
Zazářil v každé roli
Filmaři a televize Heřmánka objevili hned poté, co absolvoval JAMU. Se svou sympatickou tváří a šibalskýma očima byl ideálním představitelem klaďasů, diváci mu ale fandili, i když hrál průšviháře.
První hlavní filmovou roli dostal Heřmánek v roce 1979 ve snímku Žena pro tři muže a od začátku 80. let se před kamerou prakticky nezastavil. Upozornil na sebe mj. rolí natvrdlého zloděje aut Járy v podvodnické komedii Šéfe, to je věc (1982), která se v průběhu let dočkala ještě dalších pokračování.
Zaperlil také jako inspektor mravnostní policie Bulis v komedii Anděl s ďáblem v těle (1983). A jeho inteligentní a šaramantní podvodník, žižkovský frajer Hubert Hrabě („zachovalej, nikdá netrestanej“) v komedii Fešák Hubert (1984) je úloha, která mu byla napsaná v podstatě na tělo.
Starosti, ale i radosti
Těch rolí byla pochopitelně celá řada, od 90. let jich ale postupně ubylo. Důvodem nebyl nezájem filmařů, ale fakt, že krátce po revoluci se Heřmánek stal principálem a hercem Divadla Bez zábradlí, kterému věnoval většinu své pozornosti.
Scéna, kterou s manželkou Hanou založil v roce 1991, je dnes jedním z nejdéle fungujících soukromých divadel v Česku a má za sebou desítky úspěšných divadelních projektů, které se dočkaly stovek repríz. Zmiňme aspoň legendární komedie Tři muži na špatné adrese a Blbec k večeři.
Nabídky nic moc
Pokud si ale Heřmánek odskočil před kameru, vždycky zazářil. Stačí připomenout jeho titulní roli kouzelného poplety v moderní pohádce O zapomnětlivém černokněžníkovi (1990), dále Zámek v Čechách (1993), kde hrál hraběcího sluhu Aloise, seriál O zvířatech a lidech (1994), ve kterém ztvárnil hlavní roli veterináře Hrubeše, nebo komedii Otec neznámý aneb Cesta do hlubin duše výstrojního náčelníka (2001), kde ztělesnil ustaraného otce.
Naposledy se před kamerou objevil v roce 2015 (v dramatu Lovci a oběti a v seriálu Všechny moje lásky) a od té doby je ticho po pěšině. „Mně se ta produkce teď příliš nezamlouvá. Raději se dívám na dobré filmy, než abych hrál ve špatných,“ řekl Heřmánek pro dvojka.rozhlas.cz.
Domnívá se, že současným filmařům ujel v kvalitě vlak. „Je to nějaký zbrklý. Nedostal se mi do ruky pořádnej scénář, nebo když, tak potom nedopadl třeba dobře… Není to prostě ono,“ dodal herec, který by si k půlkulatinám nějakou pěknou roli určitě zasloužil.
Synům předal štafetu
Karel Heřmánek je podruhé ženatý, s první ženou Stanislavou má dcery Karolínu a Kristýnu, s druhou Hanou syny Karla mladšího, Josefa a Františka. Dcery se věnují výtvarnému umění a zpěvu, synové jdou v otcových stopách. Karel s Josefem převzali loni navíc i vedení Divadla Bez zábradlí.
