Článek
Krásná dlouhovlasá dívka s pohledem plaché laně vstoupila na stříbrné plátno jako třináctiletá díky jednomu z významných režisérů čs. nové vlny Jaromilu Jirešovi (†65). Jaroslava Schallerová (*25. 4. 1956), dnes Poradová, ztvárnila v jeho snovém a surrealistickém filmu Valerie a týden divů (1970) titulní postavu dívky, která se právě ocitla na prahu biologické dospělosti a prožívá týden plný kouzel.
Potkává mladého Orlíka, který by se rád stal jejím milencem, ale mohl by být také jejím ztraceným bratrem. Do jejího života vstoupí i mnohem nebezpečnější postavy: vilný kněz Gracián či strašlivý zloduch Tchoř, který umí dle libosti měnit svou podobu. A spoustu tajemství skrývá i Valeriina vlastní babička.
Kamarádka jí úspěch neodpustila
Poetická fantasy udělala z mladičké dívky hvězdu první velikosti a filmové nabídky se jen hrnuly. Ona sama přitom původně snila o kariéře dětské sestry a k Valerii se dostala v roce 1969 vlastně velkou náhodou.
Tehdy ji spolužačka poprosila, aby se s ní zúčastnila konkurzu. Překvapením pro obě bylo, že Schallerová na rozdíl od kamarádky roli získala, což vyústilo i v konec přátelství.
Mohla se stát ikonou maďarského filmu
Během své krátké kariéry natočila Schallerová bezmála čtyři desítky filmů; z těch známějších připomeňme Svatby pana Voka (1970), My, ztracený holky, Homolka a tobolka (oba 1972), Maturita za školou, Třicet panen a Pythagoras (oba 1973) nebo Malá mořská víla (1976). Točila ale hodně i v zahraničí, hlavně v Maďarsku a v NDR. Byla tak populární, že ji lidé zastavovali na ulici, a v zahraničí měla dokonce i své fankluby.
Profesionální herečkou se ale nikdy nestala. Když se hlásila na konzervatoř, bylo jí řečeno, že už je „zkažená filmem“. Dostala sice nabídku od slavného maďarského režiséra Zoltána Fábriho, že když udělá státnici z maďarštiny, přijme ji na hereckou akademii v Budapešti, ale odmítla. „Byla to hezká poklona, ale nešlo to. Byla jiná doba a byl by to problém. A taky, co bych dělala s herectvím v Maďarsku,“ zmínila Schallerová.
Sešlo i z jejího původního plánu stát se dětskou sestrou. Při přijímacích zkouškách na zdravotní školu jí totiž řekli: „Kdepak, filmaře nikdy. Školu byste možná dohnala, ale praxi ne.“ I přesto, že ji nepřijali na konzervatoř, totiž pořád točila. Nakonec se vyučila prodavačkou v Domě módy.
Budoucího manžela poznala už ve 13 letech
Už při natáčení Valerie a týdne divů se platonicky zamilovala do svého budoucího manžela Petra Porady, který dělal sportovní gymnastiku, a spolupracoval na filmu. Ten byl ale o devět let starší, a tak si na sebe museli počkat. „…pak se z něj stal takový rodinný kamarád, chodil k nám občas na návštěvu, jen tak na kafe, pak jsme spolu začali chodit, a když mi bylo dvacet, jsme se vzali. Je to jako z červený knihovny," vyprávěla později.
Synovec se „potetil“
Stala se matkou synů Ondřeje a Pavla a po jejich narození odsunula herectví na vedlejší kolej. A postupně na ni začali zapomínat i filmaři. Koncem 80. let ji ještě oslovili a obsadili ji do seriálu Křeček v noční košili (1987) a do komedie Uf-oni jsou tady (1988), ale na někdejší hereckou slávu už nenavázala. Po roce 1989 si udělala kosmetický kurz a se svou sestrou vedla kosmetický salon.
Herecké geny ale předala svému synovci Václavu Jílkovi (41), který má teď v plánu napsat o své kdysi slavné tetě knihu. Určitě to bude hezké a poutavé čtení, protože na sympatickou představitelku Valerie vzpomínají dodnes všichni pamětníci.
