Článek
Je zvláštní, že tento film s Vlastimilem Brodským (†81) v hlavní roli nereprízují naše televizní stanice častěji. Nenápadná komedie Smích se lepí na paty (1986) patří totiž spolu s pohádkou S čerty nejsou žerty (1984) a televizní adaptací Svatební cesta do Jiljí (1983) k nejzdařilejším normalizačním počinům režiséra Hynka Bočana (84).
Hlavním protagonistou melancholické tragikomedie je svérázný venkovan a všeuměl Joska Platejs (V. Brodský), který se kvůli své dobrosrdečné naivitě dostává neustále do nějakých problémů. Přestože tvrdí, že nikdy nikoho nepotřeboval, nepotřebuje a ze všeho nejraději je sám, snaží se sám nebýt.
Proto ve své podkrkonošské chalupě, vylepšené nesčetnými vynálezy (nádrž pro pstruhy v kuchyni nebo větrná elektrárna), vyvařuje partě dřevařů, přátelí se s hajným Fandou (Petr Čepek †54) a učitelem Kroupou (Josef Kemr †72) a touží po návštěvě svých dětí, které žijí s rodinami v Praze, a nikdy za ním nejezdí. Bohužel, syn a dcera stojí jen o otcovy peníze...
I navenek sympatická padesátnice Helena (Jiřina Bohdalová, 91), do níž se Joska na stará kolena zamiluje, představuje pro důvěřivého muže zklamání. Jeho smutek netrvá naštěstí dlouho, protože má nejen šťastnou povahu, ale také schopnost vzdorovat ranám osudu. Kvality sympatického snímku zvyšuje kamera Ivana Šlapety, která se láskyplně kochá krkonošskými exteriéry.
Improvizace vítána
Vedle Jakuba lháře (1975) a Františka Hány z Babího léta (2001) se Joska Platejs stal jednou ze tří stěžejních filmových postav Vlastimila Brodského. O tom, že hlavního hrdinu ztvární právě tento herec, měl režisér Hynek Bočan jasno hned od počátku. Proto ho také spolu se scenáristou Pavlem Fialou přizval k psaní scénáře, aby do něj vnášel vlastní návrhy a podněty, a upravil si dialogy podle svých představ.
Bočan nenamítal nic ani proti případné improvizaci: „Před realizací filmu jsme si řekli, že jakákoliv improvizace v duchu zaměření scénáře je vítána, že my za kamerou jsme připraveni psychicky i fyzicky na všechna dílčí vybočení od litery scénáře. Taky se to několikrát stalo…“ uvedl.
Perličky z natáčení
Mnohé možná překvapí Petr Čepek, který v roli mírného, lehce rozpačitého hajného Fandy vystoupil z šablony výbušných charakterů, jež v té době často ztělesňoval.
O tom, že Brodský byl v civilním životě velký gentleman, svědčí i to, že Jiřině Bohdalové, kterou znal řadu let, přinesl první den na plac obrovskou kytici růží.
Určitě nepřekvapí, že Jiřina Bohdalová zvládla svou roli protřelé podvodnice na výbornou. Ovšem i tato velká profesionálka měla při natáčení slzy na krajíčku – to, když se točily scény z věznice. Tehdy totiž zavzpomínala na svého tatínka, kterého v 50. letech věznili v komunistických kriminálech. „To vězeňské prostředí působilo emotivně. Ale vypořádala se s tím skvěle. Oprostila se od toho a zahrála to bravurně,“ prohlásil režisér.
Původní zadání filmu by asi neprošlo ani u tehdejších diváků, kteří byli za normalizace zvyklí už na ledacos. Mělo jít o příběh dědy, který chce své rodině postavit protiatomový kryt, jenže mu to nejde. „Fór měl být v tom, že mu to jeho desetiletý vnuk rozmlouvá, že chybějí filtry, a tudíž je bunkr nefunkční. No, neuvěřitelná blbost,“ vyprávěl později Bočan. Natáčelo se mj. v Horní Malé Úpě, Dolní Malé Úpě, v pražských Bohnicích a na Vinohradech.
