Článek
Filmů o tom, že večer ulehnete a ráno se probudíte v kůži někoho jiného, byla natočena celá řada – ze zahraniční produkce připomeňme třeba snímky Velký, Žába k zulíbání, Mezi námi děvčaty nebo Přes noc třicítkou. Divácky úspěšné téma, jaké by to bylo stát se dočasně někým jiným, zaujalo pochopitelně i české filmaře.
Režisérský klasik Václav Vorlíček (†88) se v 80. letech věnoval sice především televizní tvorbě, přesto si od ní v roce 1985 odskočil a natočil komedii Já nejsem já. Fantazijní zápletka podle scénáře Václava Nývlta se odvíjí právě od vypravěčsky oblíbených momentů – výměny identity.
K podivuhodné proměně dojde jedné noci za úplňku a pod vlivem alkoholu. Nesmělý a pedantský suchar – inženýr Kamil Záruba (Petr Nárožný) a celostátně hledaný sňatkový podvodník Oskar Majer (Oldřich Kaiser) se jednoho dne probudí s obličejem toho druhého. Vzájemná výměna jejich podob přinese oběma mnoho komplikací i překvapení.
Upjatý a zásadový Záruba je díky své nové vizáži náhle pronásledován roztouženými ženami, naproti tomu Majer se s nově nabytou identitou uplatní jako odvážný novátor v oděvním závodě, kde nahradí Zárubu v jeho funkci dílovedoucího. Situace obratně využije půvabná Zárubova snoubenka, tlumočnice Helena (Eva Jakoubková), která již sedm let čeká na sňatek…
Situační komedie Václava Vorlíčka se opírá nejen o sympatické výkony hlavních hrdinů, ale i řady dalších oblíbených herců: Jany Švandové (76), Ondřeje Havelky, Bronislava Poloczka, Miroslava Zounara či Květy Fialové. Těšit se na ni můžete 16. srpna ve 20.15 h na Televizi Seznam.
Přátelství z toho nebylo
Oba hlavní protagonisté Oldřich Kaiser (68) a Petr Nárožný (84) se potřebovali vžít do kůže toho druhého, a tak se asi půl roku před natáčením začali pravidelně scházet po kavárnách, aby se lépe poznali. A kolegové si z nich začali okamžitě dělat legraci – žertovali, že Kaiser a Nárožný spolu randí a tráví spolu víc času než se svými vlastními rodinami. Zdálo se, že se oba herci opravdu spřátelí a budou se vídat i po natáčení, ale nestalo se tak.
Jeden od druhého určitě leccos pro potřeby role odkoukal, co se ale nenaučili, byla dikce a způsob mluvy toho druhého. Nárožný totiž mluvil strašně rychle, a tak se Kaiser při namlouvání postsynchronů nemohl trefit do jeho úst. A naopak – Kaiserova pomalá mluva nešla do pusy Nárožnému. Podle režiséra byly postsynchrony nakonec možná těžší než samotné natáčení.
Kdo zbavil Švandovou ostychu
Jana Švandová, která si ve filmu zahrála Oskarovu přítelkyni Drahuši, zavzpomínala na natáčení erotických scén s Oldřichem Kaiserem: „Byly zábavné, on byl odjakživa bavič, živel, showman. Člověk se s ním stále musel smát, takže jsem během nich ani žádný ostych necítila. Na to s ním zkrátka nebyl čas.“
Herečka také zmínila své vnady. „Tehdy nebylo bujné poprsí příliš v módě,“ řekla. „Jako mladá jsem se proto často hrbila, aby nebylo poznat, jak jsem vyvinutá. Tohle byl jeden z mála filmů, kde jsem toho mohla ukázat víc.“
Režisér chtěl víc humoru. Neuspěl
Zajímavé je, že režisér Václav Vorlíček neměl tento film rád. „Říkám to nerad, ale ten film se mi docela nepovedl,“ zmínil při jedné příležitosti. Důvodem bylo, že se neshodl se scenáristou Václavem Nývltem.
Zatímco Vorlíček chtěl scénář vylepšit o nejrůznější humorné scénky, Nývlt měl jinou představu a přál si naopak méně komediálních situací. „A bohužel, autorovi se musíte podřídit, tak to dopadlo, tak jak to dopadlo,“ dodal zkušený komediální rutinér Vorlíček, který se nechal trochu zbytečně upozadit. Diváci ale snad nebudou tak přísní.
