Článek
Nepatřil sice k našim nejznámějším hercům, byl ale jedním z nemnoha, kteří se po emigraci prosadili i v Hollywoodu. Karel Hradilák (26. 1. 1909 - 17. 7. 1972) vystudoval herectví na Státní konzervatoři v Brně a po jejím dokončení zamířil stejně jako řada jiných začínajících herců do Slovenského národního divadla v Bratislavě. V polovině 30. let přijal nabídku angažmá v Novém divadle Oldřicha Nového v Praze a ve 40. letech se jeho zaměstnavatelem stalo Divadlo na Vinohradech.
Ideální představitel slizounů
Na jevišti byl Karel Hradilák díky své vysoké postavě a mužnému zjevu ideálním představitelem hrdých milovníků, často ale proradného charakteru. Jako záporná figura se zalíbil i filmařům. Kvůli jízlivému výrazu ve tváři si ho zaškatulkovali hlavně do rolí všelijakých šejdířů a intrikánů, ať už to byl slizký podvodník Pavel Gabriel v melodramatu První políbení (1935), vykutálený Filip v komedii Kariéra matky Lízalky (1937), hochštapler Golomek v Minulosti Jany Kosinové (1940), sňatkový podvodník v komedii Těžký život dobrodruha (1941) nebo bezcharakterní podnikatel Berka v dramatu Velká přehrada (1942).
Je ale pravda, že filmaři Hradiláka zpočátku moc nevyhledávali. Hercovu širšímu uplatnění před kamerou bránil jeho přehnaný divadelní patos, hlavně vyumělkovaná gesta a příliš znělý hlas. S přibývajícími zkušenostmi ale jeho filmové herectví zcivilnělo a za protektorátu dostával na plátně už větší příležitosti. Hradilák se v českém filmu objevil naposledy ve vysoce ceněném dramatu Otakara Vávry (†100) Šťastnou cestu (1943). I tentokrát ztvárnil jednoho ze svých typických záporáků, v tomto případě úlisného automobilového zástupce Freda Valentu.
Herci chtějí hrát…
V době okupace užíval Karel Hradilák německý pseudonym Carl Stockmar a údajně spolupracoval s německými filmaři. Dostupné prameny ale jeho angažmá v ryze německých filmech z té doby nezmiňují.
Pokud by se ale provinil jen tím, že hrál v německých filmech, rozhodně nebyl sám. Trefně se k tomu vyjádřila herečka Zdenka Sulanová (†84), kterou proslavila role Lízy Irovské v melodramatu Lízin let do nebe (1937): „Herci jsou zvláštní lidé. Jim je jedno, jestli filmují pro Němce, Rusy, nebo Číňany. Oni chtějí hrát. To je jejich největší touha. Jenomže tahle touha může člověka svrhnout do hluboké propasti."
…ale za každou cenu?
K nějaké kompromitaci s okupačními orgány ale došlo, protože po válce Hradiláka obvinili z aktivismu, společenského styku s Němci, udavačství s těžkými následky (koncentrační tábor) a účinkování v německých filmech.
Herec ale hned v roce 1946 uprchl z Československa, takže jeho případ, který vyšetřoval Mimořádný lidový soud ještě v roce 1948, byl uzavřen bez rozsudku.
Po boku slavné Katharine Hepburn
Na počátku 50. let se dostal do USA a snažil se prorazit v Hollywoodu. To se mu podařilo hned v roce 1952, kdy ho režisér Robert Parrish obsadil do dramatu Assignment-Paris, nominovaného na Zlatý glóbus. Hradilák, který v něm ztvárnil menší roli starožitníka, je v titulcích uveden už pod novým pseudonymem Charles H. Radilak.
I v dalších hollywoodských snímcích hrál jen menší role, ale na nedostatek práce si rozhodně nemohl stěžovat. Objevil se mj. i v historickém velkofilmu Čingischán či v oscarovém snímku Loď bláznů (oba 1965), zahrál si také ve dvou desítkách televizních seriálů. Vedle toho účinkoval v zájezdové divadelní společnosti slavné hollywoodské hvězdy Katharine Hepburn (†96).
Karel Hradilák zemřel v Inglewoodu v Kalifornii. Jeho ostatky byly poté převezeny do Prahy a uloženy na hřbitově na Malvazinkách.
