Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

V těchto dnech si připomínáme 90. výročí narození herce Miroslava Zounara (15.6.1932 - 28.3.1998). Herec ztvárnil během kariéry řadu nejrůznějších postav, ale všichni ho máme už navždy spojeného se svérázným předsedou Rádlem z Troškovy letní trilogie Slunce, seno… Fešák v univerzitním tričku, kovbojském klobouku a s věčnou žvýkačkou v puse rozhodně nepřipomínal pupkaté české „jézéďáky“, jeho Rádl se hodil spíš někam na americký ranč.

Dvakrát jako Gottwald

Zounar, který pocházel z Osečnice ve východních Čechách, se za svých gymnaziálních let věnoval hodně recitaci a hrál také ochotnické divadlo. Není divu, že se po maturitě přihlásil na pražskou DAMU, kterou absolvoval v roce 1955.

V následujících letech byl členem několika oblastních divadelních scén a v polovině 70. let přešel do Prahy. Zde v letech 1975-1977 působil v Činoherním klubu a poté se stal členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, kde zůstal až do svého předčasného odchodu do důchodu v roce 1991.

Před filmovou kameru se Zounar postavil ještě za studií. Několik rolí si zahrál krátce po absolutoriu, ale stejně jako u jiných herců oblastních divadel mnoho příležitostí nedostával. Proto je jeho filmografie z 50. a 60. let je nepočetná. Víc nabídek mu začalo chodit až po jeho definitivním příchodu do Prahy v roce 1975. Měl tu smůlu, že šlo často o propagandistické snímky a seriály, a jako by to nestačilo: dvakrát ho dokonce obsadili do role Klementa Gottwalda. Poprvé v historickém dramatu Dvacátý devátý (1974) a podruhé ve dvoudílné slovenské Poémě o svědomí (1978).

Talentovaný autor

I jako stálý herec barrandovského filmového studia se Zounar nadále věnoval divadlu a hostoval na několika scénách. Se svým příjemným hlasem byl také častým hostem Nedělních chvilek poezie a uplatnil se i v rozhlase. A možná vás překvapí, že tento herec byl zároveň i „psavec“ – například pro děti připravil knihu veršů Zatoulaná slovíčka. S manželkou Martou, která byla lékařka, měl syna Martina (55). I s ním se občas objevil před kamerou. V často reprízovaném seriálu Chlapci a chlapi (1988) si dokonce střihli role otce a syna.

Jak to Troška vymyslel

Zpět k jeho nejslavnější roli předsedy JZD. Zounar se v ní objevil ve všech dílech: Slunce, seno, jahody (1984), Slunce, seno a pár facek (1989) a nemohl pochopitelně chybět ani v tom třetím Slunce, seno, erotika (1991). Před jeho natáčením ale nastal problém, protože družstevníci z Hoštic vyrazili na exkurzi do Itálie a předseda na ní nemohl chybět. Jenže jeho představitele trápily zdravotní problémy, a dokonce dostal umělou srdeční chlopeň. Cestování ve vedru (a do veder) nepřicházelo v hercově případě v úvahu.

Režisér Zdeněk Troška (69) si ale věděl rady a nechal scény sestříhat tak, že divák nic nepoznal. Předsedu tak vidíme ve scéně v autobuse nebo v „italské“ restauraci, kde Kelišová při pohledu na „mořské potvory“ oznámí, že jde blejt. To vše se ale mohlo natočit v Česku. Sám Zounar byl prý za svou ikonickou postavu vděčný a byl rád, že od Trošky dostal příležitost i v době své vážné nemoci.

Jeho syn Martin také prozradil, že nápad s kloboukem a žvýkačkou pocházel z otcovy hlavy. Právě tyhle dvě rekvizity byly trnem v oku schvalovací komisi – americký způsob života nemá přece na českém venkově co dělat. Proto se do scénáře dopsalo, že předseda neustále žvýká proto, aby jako odvykající kuřák zahnal chuť na cigaretu.

Miroslava Zounara si oblíbila i představitelka Bláži Škopkové Veronika Kánská (55). Podle ní to byl velmi hodný člověk, na kterého dodnes ráda vzpomíná.

Herec zemřel v březnu 1998 ve věku 65 let. Svou poslední filmovou postavu – kapelníka – ztvárnil Zounar shodou okolností opět pod vedením režiséra Trošky, tentokrát v jeho pohádce Princezna ze mlejna (1994).

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám